Jarní údržba: jak na opravy trupu
Údržba lodi na jaře je stejně důležitá jako ta na podzim. Kdo se víc snažil na podzim, má na jaře volněji a naopak. V tomto seriálu si uvedeme servisní úkony typické pro jarní údržbu. Začínáme opravami trupu.
Před začátkem každé sezóny je třeba důkladné kontroly lodi. Obzvlášť to platí v případě, že jachtě nebyla dopřána náležitá péče na podzim. Pokud jachta prošla řádnou podzimní údržbou a zimu strávila pod střechou, ušetří její majitel na jaře spoustu času. Byla-li vytažena z vody, ale zimovala pod otevřeným nebem, bude třeba větší obezřetnosti. Nejvíce do těla dostala jachta, která zůstala přes zimu na vodě. I tam mohl ale majitel či servis případné škody minimalizovat podzimním úsilím. Zodpovědný vlastník si všechny servisní úkony zaznamenává, a má tak přehled o stáří jednotlivých kusů vybavení i dataci prací.
Opravy epoxidem
Epoxidové pryskyřice se hodí na opravy všeho druhu: zapečetění, lepení, zesilování, tmelení, profilování, laminování. Pojí se pevně s každým podkladem zbaveným vosku a mastnoty. Po promíchání s tvrdidlem se ohřívají, houstnou a po ukončení reakce vytvářejí pevný materiál. Epoxidy mají vysokou pevnost v ohybu a téměř nepojímají vodu. Kromě toho jsou vynikajícím lepidlem. Různými přísadami lze jejich vlastnosti přizpůsobit každému účelu: práškem při lepení, dřevěnými pilinami nebo jinými plnidly při tmelení.
Důležitý je správný směsný poměr pryskyřice s tvrdidlem – nejčastější 4:1. Výrobci dodávají pryskyřici a tvrdidlo v odpovídajících nádobách (kanystrech) s dávkovači. Po odměření stačí směs pomalu a důkladně promíchat.
Skvělou vlastností epoxidu je jeho univerzálnost. Epoxid zředěný rozpouštědlem nanesený na dřevo proniká hluboko do jeho struktury. Nezředěný naopak působí jako neprodyšná ochranná vrstva. Na zesílení dřevěných žeber nebo na podobné účely se pokládají na základní materiál epoxidem nasycené rohože ze skelných vláken.
Při lepení, ať již na dřevo, kov nebo plast, se k epoxidové hmotě přimíchávají různá plnidla. Přimíchá-li se do epoxidu i tmelová hmota, lze opravit i větší škody, dokonce i prohlubně v kýlu po nárazu na mořské dno.
Práce s epoxidem však není bez rizika - pryskyřice i tvrdidla jsou jedovaté, pracujte proto v pracovních brýlích, rukavicích a s nasazenou rouškou.
Opravy laminátových ploch
Jednotlivé bubliny a trhlinky se odbrušují, případně vyškrabují, a zatmelují. Následně se nanáší několik vrstev laku. Než se ale může nanést vyplňující materiál, musí být poškozené místo naprosto suché. Zda tomu tak je, se zjistí tak, že místo zakryjeme kouskem fólie a přilepíme ji. Pokud se fólie orosí, větráme dále.
Tmelovou hmotu mícháme dle návodu s trochou tvrdidla a nanášíme stěrkou. Je třeba pracovat rychle. Směsi se nanáší vždy o něco více, než je třeba, jelikož tmel se smrskává. Jemným brusným papírem se pak přebytečný povrch po vytvrzení zbrousí a dotyčné opravené místo se přelakuje, přičemž s DD-lakem (desmodur/desmophen) na polyester se musí tři až čtyři týdny počkat. Epoxid se může přelakovat hned po vytvrzení.
Ošetření osmózy
Větší nashromáždění bublin je většinou znakem osmózy. Pak se musí odstranit vrstva gelcoatu, máme-li štěstí, stačí zčásti, v opačném případě úplně. Provádí se to opatrně úhlovou bruskou, aby se nepoškodil laminát, případně lze postižené místo očistit pískovým tryskačem. Po odstranění povrchové vrstvy se laminát důkladně opláchne vodou.
Po vyschnutí laminátu se může začít s nanášením nové vrchní vrstvy. Držíme se přitom důkladně návodu výrobce. Začíná polyamidovým epoxidem, díry se vyplní epoxidovým plnidlem a pak se vše převrství tmelem. Následně se nanese ještě jednou ozubenou špachtlí plnidlo jako základ pro čtyři až šest vrstev lehkého základu.
Pokud je plocha části trupu pod vodoryskou napadena osmózou v omezeném rozsahu (do 10 procent), bubliny stačí otevřít a prohlubně vyčistit, vysušit a vyplnit epoxidovým tmelem.
Poškození velkých ploch se vyplatí přenechat odborníkům.
Opravy dřevěných ploch
S dřevem to je o poznání složitější. Přírodní dřevo se nedá jen tak zatmelit. Záleží na míře poškození, ale je-li značné, musejí se poškozené části vyřezat a nahradit.
Postup bývá následovný: poškozený kus se změří, vyhledá se vhodný typ dřeva, který by se měl dle letokruhů a kresby shodovat s původním typem. Nový díl se příslušně opracuje a pečlivě zasadí s pomocí epoxidového lepidla.
Plochy, které se mají slepit, musejí být zbavené prachu a mastnoty a musejí být suché. Týkové dřevo se krátce obrousí a plochy se před slepením omyjí rozpouštědlem.
Mají-li se nahradit díly dřeva, které mají nosnou funkci a zasahují do nosné konstrukce, pak se musejí slepit na pokos. Poškozené dřevo se šikmo „vypíchne“ dlátem a pak se zaklíží nový kus s přesahem. I zde se hledí na stejný průběh vláken jádra. Často se musí šroubovat. Používají se jen bronzové nebo měděné šrouby a zašroubují se do díry o průměru hlavy šroubu. Pak se dírka uzavře zátkou ze stejného dřeva. Předvrtávat by se mělo i při použití hřebů (mají být zkroucené, měděné).
Opravy ploch z ocele a hliníku
Kovové plochy lze v zásadě opravit lehce. Korodovaný kus se vyřízne a svařením zasadí nový. To je jednoduché u ocelového trupu, neboť ocel pro stavbu lodí lze svařovat každou elektrickou svářečkou. Hliník lze sice snáze vytvarovat, musí se ale svařovat odborně v ochranné atmosféře, což nelze provozovat kdekoli.
V místě svařování se musí odstranit vnitřní zařízení a izolace, aby od svařování nevzplanuly.
Zpravidla však obšívka ocelové jachty obsahuje tolik přísad proti rzi, že vliv koroze trup sotva oslabí. Na jaře se tedy provede oprava pouze na poškozených místech, jinak je třeba jen nanášet novou ochrannou vrstvu.
Hliník
Hliníková loď si pobytem ve vodě (a na vzduchu) vytvoří vlastní ochrannou vrstvu, která zamezuje další korozi. Z toho vyplývá, že hliníkový trup by vlastně nemusel být natírán.
Nebezpečí však představuje galvanická a elektrolytická koroze. K tomu dochází, když vlivem cizích kovů, respektive cizího proudu se (především ponořená) část trupu stane katodickou. Pak se hliníkový trup rychle rozežírá. Je tedy nezbytná dobrá izolace mezi jinými materiály a trupem. Stejně dobře musí být izolována lodní elektrika. Nesmí docházet k povrchovým proudům přes trup lodě. Proto jsou absolutní nutností reakční anody, jejichž stav je třeba na jaře zkontrolovat.
Příště: Nátěry a laky