Vždyť jsem si to zaplatil…
Jak se chovají klienti k charterovým lodím? Jak kteří. Někteří špatně. Prezervativy v toaletách, propálené matrace, nedopalky v kajutách, podlážky použité na surfování za lodí, čalounění z interiéru válící se na palubě…
Předpokládám, že většina charterových hostů se chová k půjčeným jachtám dobře, nebo dokonce velmi dobře. Snaží se neublížit… Jednoduše se chovají, jako by jachta byla jejich vlastní. Najde se ale nemalá skupina, které jsou takové ohledy cizí. Když jsem si to zaplatil…
Škody na jachtě mohou vzniknout, i když se k materiálu chovám sebelépe. Riziko se tím snižuje, ale nikdy není nulové. Může se stát, že se roztrhne plachta, že při přistávání ťukneme do mola a koneckonců se může také stát, že najedeme na mělčinu. Nemělo by se to stávat, je to chyba! Ale chybovat je lidské… Nemá proto smysl, každého ztroskotaného hned odsuzovat. Když neznáme okolnosti nehody.
Znám ale případy, kdy chování posádky zavání úmyslnou destrukcí, nebo alespoň naprostou lhostejností k majetku druhých.
Viděl jsem posádku, která za lodí surfovala na vysazených dveřích od kajuty. Viděl jsem jinou, která krájela chycenou rybu na teaku v kokpitu. Viděl jsem, jak posádka trhala staženou hlavní plachtu z jezdců na stěžni, když po ní na ráhně poskakovala. Tahání se na laně na paddleboardu za subtilní očko na přídi také nemůže dopadnout dobře. A stejně na tom budou oka na dinghy, když se na něm táhne za lodí pětičlenná posádka. Čalounění z kajut pobyt na zasolené palubě nedělá dobře. V podpalubí se nekouří. A to ani v zimě. V kuchyni vše krájíme na prkénku k tomu určeném. Když neuklidíme za plavby sklenice, rozbijí se. Svazovat na kotvě lodě do voru je nebezpečné. Pozorná navigace je základem, stejně jako znalost COLREGu a meteorologie.
Je toho mnoho, co někteří dělají a neměli by dělat, co by měli znát a jak se k lodi chovat. Nedělají, nechovají, neznají! Vždyť jsme si to zaplatili…
Zaplatili si pronájem lodě, nikoli její zničení. Každá jachta má svého majitele. Ať už je to charterová společnost, nebo soukromý majitel, který jachtu vložil do charteru. Koupíte novou jachtu, dáte ji do charteru a za měsíc jsou na ní záseky jak na penzionovaném přívozu. Každá rána bolí. Kromě byznysu jde také o osobní vztah, který má (skoro)každý majitel ke své lodi.
Rozvoj charteru, ze kterého se stal turistický průmysl, sebou nese i to, že se na loď dostanou i lidé, kteří nemají na palubě co dělat. Nemají vztah k lodím, k moři, možná k ničemu jinému než sami k sobě. A podle toho to pak vypadá v marínách, v zátokách a někdy i na otevřeném moři.
Naštěstí čím jsme dále od měst a turistických letovisek, tím méně takových lidí potkáme.