Bezesná noc na Premudě
Posledních pár dnů se na Jadranu neslo v duchu bouřlivého a větrného počasí. Mnohokrát jsem od zkušených námořníků slyšel, že nehledě na to, kolik máš napluto, tě moře vždy dokáže překvapit. To se také stalo.
Byl čtvrtek a jako každé ráno před vyplutím jsem sledoval předpověd počasí z několika zdrojů. Používám aplikace Windy, Meteo Adriatic a stránky chorvatského meteorologického závodu. Všude zněla předpověd stejně. Až do neděle bude foukat jugo. První bouřky měly dorazit během sobotního dopoledne. Do té doby předpověd udávala maximální hodnoty 20 uzlů. S vědomím příchodu studené fronty jsme přeplánovali následující dny. Noc ze čtvrtka na pátek ještě strávíme na bójce u ostrova Premuda a v pátek ráno se s Jugem v zádech vydáme směrem na Pag. Marina Šimuni je před jižním větrem dokonale chráněna.
Bouřka na obzoru
Vše probíhalo podle plánu a odpoledne kolem šesté hodiny jsme se vyvázali na bóji. Vítr foukal podle předpovědi do 20 uzlů a již začínal zvedat vlny do 1 metru. Před nimi jsme byli chráněni skalnatým výběžkem. S nastupijícím večerem a větrnějším počasím než v předchozích dnech, jsme se pokusili udělat vše, co bylo v našich silách, abychom přečkali noc v bezpečí. Z druhého předního vázáku jsme natáhli k bóji záložní úvaz, zkontrolovali všechny uzly, uklidili palubu a nakonec jsem vzal potapěčské brýle a potopil se zkontrolovat stav bóje pod hladinou. To jsem udělal letos poprvé a nutno říci, že mi to později dodalo potřebný klid. S vědomím, že je vše nutné uděláno, jsme se usadili v kokpitu a sledovali západ slunce. Okolo desáté hodiny bylo nad západním obzorem vidět blýskání a ze severu se približovala souvislá oblačnost. Vypadalo to, jako by před náma rostla obrovská zeď. Při pohledu do aplikací jsme vyčetli, že nad pobřežím Itálie se vytvořila velká bouřka a míří na sever. Podle modelu nás měla daleko minout. Pro nás se nic nemění. Jugo maximálně 20 uzlů. S tímto jsme šli v jedenáct hodin spát.
Je to tady!
V jednu hodinu po půlnoci mě vzbudila obrovská rána. V tu chvíli jsem vůbec netušil, co se děje. Na schůdkách z podpalubí jsem se srazil s bráchou, kterého to taky vzbudilo a společně jsme se vyškrábali nahoru. Co se odehrávalo na palubě jsem do té doby viděl pouze na videích a slyšel z vyprávění. V první chvili jsme si myslel, že se mi to zdá. Loď sebou zmítala ze strany na stranu a všude byla voda. Nebylo slyšet vlastního slova a museli jsme na sebe doslova řvát. Po jugu nebyla ani památka. Bušilo to do nás ze severu. Nastartoval jsem motor a seběhl do podpalubí zapnout navigaci. Zbytek posádky už byl vzhůru a bylo znát, že tomu také nemohou uvěřit. V kajutě jsem se rychle nasoukal do neprokového oblečení a po cestě zpět nahoru nechal všechny obkéknout vesty. Pak následovaly nekonečné minuty bezmoci. V kokpitu jsem si nechal pouze bráchu. Zbytek seděl v podpalubí. Přístroje v tu chvíli ukazovaly 50 uzlů. Za zádí jsme měli vyvázanou ještě jednu loď, která se co chvíli ocitala těsně vedle nás. V tu dobu mě napadlo, jestli nevláčíme betonový blok od bóje. Měl jsem u sebe nůž a byl připraven nás odříznout. Bezpečně nás odvázat a protáhnout zbytek lana okem zpět na loď v tom mixéru nebylo možné. Nejčernější scénáře mi pomáhala zahánět myšlenka, že jsme nic nepodcenili a vše udělali správně. Následovalo cca 20 minut absolutní víry v dobře odvedenou práci při instalaci bóje.
Dali jsme to
Vítr postupně slábnul, ale říci, že je konec, jsem se neodvážil ještě nejmíň hodinu. Že je to za náma jsem uvěřil, až když se vítr opět stočil a vrátil se na předpovídané hodnoty. Tedy jugo 20 uzlů.
Ještě dlouho do rána jsme seděli v salonu a probírali, co že se to vlastně dělo. Spát se nikomu moc nechtělo.
Nikdo z nás není meteorolog, ale podle průběhu a dalších ukazatelů jsme usoudili, že se jednalo o garbin.
Velký dík patří celé posádce.
Jednalo se o obrovskou zkušenost, že ani sebelepší předpověd nemusí stačit a vždy je třeba být připraven na nejhorší.
Včerejší bouřky jsme již strávili v marině bezpečně vyvázáni u mola. S pozdravem posádka lodi Juliette.