Z první ruky od Corfix Teamu
Letošní Jadran při Thousand Island Race překvapil i zkušené mazáky. Počasí si pohrávalo se startovním polem, jakoby se snažilo o maximální napětí na trati. Corfix Team jel už potřetí, přesto byl na moři zaskočen. Co se dělo na palubě popisuje Petr Hajn.
Nic nás už nepřekvapí?
V neděli skončil v chorvatské Rijece čtvrtý ročník Thousand Islands Race. Start druhé etapy byl v černohorském Tivatu ve čtvrtek v pravé poledne s časovým limitem pro průjezd cílem do nedělního poledne. S posádkou brněnského Corfix Teamu pod vedením kapitána Aleše Budína jedeme tenhle závod už potřetí a tak se zde považujeme trochu za staré mazáky. Máme pocit, že už jsme zažili kompletní sortiment počasí, jaké může podzimní Jadran nabídnout. Z předloňska už víme, jak chutná noční šedesátiuzlová bóra před Visem, doprovázená ohromnými vlnami, známe nevyzpytatelné podmínky a větrné změny v Boce Kotorské. Vzpomínáme na loňský rok, kdy hned po výjezdu z Černé Hory celé startovní pole lodí načapala série tří silných bouřek a ty si nás podávaly mezi sebou až někam k Dubrovníku, kde nás pak silně pošramocené na duši i materiálu vyprovodily dále na sever.
Záludný Jadran
Následující tři dny a tři noci nám ale dokázaly, že Thousand Islands Race nám ještě nestihl předvést celou paletu svých záludností.
Na startu čtvrtého ročníku závodu jsou tři kompletní české posádky. Kromě Corfix Teamu s lodí First 40.7 Sultan je zde Pavel Bělehrad na sesterské lodi 01 Express a zejména Johan Hirnšal na zbrusu nové lodi Giulia. Pro posledně jmenovanou loď je to první závod a zejména generálka na letošní Rolex Middle Sea Race. Na startu v Boce Kotorské panuje, snad už tradičně, totální bezvětří, ale půl hodiny po startu se rozfouká. Z okolních kopců chodí výrazné změny, jsou poměrně čitelné a nám se do nich daří otáčet. Po necelých třech hodinách tak opouštíme uprostřed startovního pole Černou Horu.
Mít rychlost jako multihull...
Hned po výjezdu ze zálivu fouká konstantní vítr. Některé lodě vyplouvají více na otevřené moře, zatímco jiné plují blíže k pobřeží. Všechny ale s kursem přesně na první otočný bod, kterým je maják Sveti Andrija.
Vyjasňuje se. Užíváme si krásný pohodový jachting, tolik odlišný od loňského roku, kdy nás hned první bouřka připravila o lehký spinaker. Ještě před setměním a střídáním směn přichází na řadu španělský ptáček od Expres Menu, tradičně servírovaný všem členům posádky ve psích miskách. Rodí se krásná jasná noc, vítr po setmění sílí až ke dvaceti uzlům.
Průběžně kontrolujeme pozice lodí a jejich aktuální kurzy na gps trackeru. Vypadá to na pohodový noční jachting. Najednou se přímo za námi objeví poziční světla a rychle se přibližují. Něco je špatně, před chvílí jsme kontrolovali pozice a žádná loď by tam neměla být. Jedeme přeci na bočák skoro devět uzlů a tak rychle nás nikdo nemůže dojet. Znovu zapínáme tracker, ale než se stačí zaktualizovat data, prožene se kolem nás ve vzdálenosti necelých dvaceti metrů trimaran Triohe jedoucí Thousand Islands Race ve třídě MOCRA. S jedním plovákem ve vzduchu jede na bočák nějakých 16,5 uzlu. Máváme na sebe, křičíme, je v tom radost a z naší strany snad i trochu závisti… Je to jen okamžik, než znovu zmizí ve tmě vstříc úžině mezi Mljetem a Pelješacem. Takhle nějak to přeci musí vypadat v jachtařském ráji. Jezdit si na trimaranu liduprázdným nočním mořem, říkáme si…
Závod je o rozhodnutích
Přichází první zásadní rozhodnutí, kterou trasu zvolit. Zda delší pod Korčulou nebo přímo tryskou mezi Korčulu a Pelješac. Předloni se přesně v těchto místech rozhodoval závod. Za čtyřicetiuzlové bory si uprostřed noci pouze tři lodě troufly do navigačně složitého místa. Naše posádka na tom tehdy hodně vydělala. Možná i proto se tentokrát znovu rozhodujeme pro průjezd přes Sestrice. Spolu s námi do toho jdou další tři lodě, celý zbytek startovního pole obeplouvá Korčulu zespoda. Vítr sílí až ke třiceti uzlům, těsně před úžinou dáváme první ref, ale jinak to vypadá velmi dobře, máme rychlost a podle gps trackeru získáváme docela slušný náskok.
Jednou jsi dole, jednou nahoře...
Pod Pelješacem ale najednou vítr lehne, takže o pár hodin později se poslušně zařadíme do vláčku lodí proplouvajících úžinou mezi Hvarem a Pakleni Otoci. Je to takový závod na gumě. Vždy někdo poodjede, aby se o pár desítek mil dostal do bezvětří, kde ho všichni ostatní docvaknou. Ukazuje se, že náskok 15 mil nemusí v takových podmínkách znamenat vůbec nic.
Podobná situace se opakuje i další den, kdy s krásnou ranní brízou míříme ve větší skupině lodí pod Pašman s Ugljanem, zatímco Honza Hirnšal si s docela slušným náskokem jako jediný zajíždí pod Biograd pro očekávanou slabší bóru. Ta mu ovšem nepřichází a také my se zastavíme na Honzově úrovni někde pod Pašmanem. Nebýt tam ten ostrov, mohli bychom si mávat a volat na sebe dalších dlouhých dvanáct hodin, kdy stojíme v absolutním bezvětří. Pravděpodobně tahle situace a rozhodnutí zajet si pro bóru nakonec Honzu stojí celkové vítězství v regatě.
Stihneme to?
Až pozdě odpoledne se lodě dávají do pohybu, do cíle to máme všichni ještě přes sto mil a začínáme se obávat, zda se dá vůbec stihnout časový limit závodu, který je neúprosně stanoven na nedělní poledne. Předpověď ale vypadá dobře, přichází očekávaná tramontana, která nás podél severního cípu Pagu krásně vytáhne vstříc úžině mezi Krk a Cres. I Honzovi nakonec přichází ten správný vítr, znovu se i on zařazuje do vláčku lodí, ztrátu na anglický Phosphorus, který je jeho největším konkurentem v boji o celkové vítězství však dohnat nedokáže. U ostrova Plavnik přichází tradiční rozhodnutí, z jaké strany ho obeplout. Horní strana ostrova táhne podle všeho o něco lépe a volí ji větší polovina lodí. My si ale potřebujeme kontrolovat pozici Pavla Bělehrada na 01 Express, který je asi půl míle za námi a proto se na poslední chvíli rozhodujeme plout spodní stranou Plavniku spolu s Pavlem. Tramontana skvěle funguje a všechny nás postupně vytahuje po levé straně kanálu vstříc rijeckému zálivu. Jediný Foxy, jedoucí s námi v kategorii ORC3 volí pravou stranu. Rodí se poslední drama tohoto závodu. Z pohodové rychlosti kolem 7,5 uzlů vjede slovinská loď před svítáním na pár desítkách metrů do totálního bezvětří. To ji dokáže na dohled od Rijeky držet dalších šest hodin, zatímco všechny ostatní lodě míří k cíli. Trochu se obáváme situace v zálivu, s rozedněním má tramontana ustávat a v obou předchozích ročnících závodu jsme v zálivu před Rijekou bojovali s bezvětřím. Z loňska máme podobnou zkušenost jako letos Foxy. Na lodi Teuta jsme si s náskokem jeli pro celkové vítězství OverAll, ale několik mil před cílem nám uprostřed zálivu vypnuli na pár hodin vítr, zatímco všichni soupeři nás po pravé straně v pohodě objeli.
Český match race
Letos ale vítr funguje jak má, blížíme se do cíle. Jedinou potíží je 01 Express, kterou snad polili živou vodou. Její karbonová genoa na první pohled stoupá daleko lépe. Na téhle lodi jsme jeli Thousand Islands Race předloni, dobře ji známe a majitel ji od té doby ještě dost vytunil. Pavel nás dojíždí těsně před přístavním bazénem, opět se bude rozhodovat na posledních metrech. Třetím do party je zde slovenská Lucia X, tu těsně před cílem předjeli předloni. Dojezd v Rijece už dobře známe, souboj na spinakery už tu budeme podstupovat potřetí. Zatím máme skóre 1:1. Ještě chvíli to vypadá, že by snad naše dakronová genoa mohla být důstojnou odpovědí na Pavlův balón, naše obranná strategie vydrží pouze krátkou chvíli. Do cíle zbývá už jen pár stovek metrů podél přístavního mola, když Alda vydává rozkaz k vytažení našeho největšího kalibru. V posledních závanech slábnoucího větru jde nahoru stopadesátka spinaker. Vítr je tak slabý, že Trimer Honza Špidlen drží jeden roh spinakeru v konečcích prstů, zatímco na druhé straně v rychlosti nacvakáváme ty vůbec nejlehčí otěže, které lze na lodi najít. Z vysílačky se najednou ozývá: „Sultan a Express, tady závodní komise, jedete krásný match race, je radost se na vás dívat…“. Obě lodě jedou snad spíše setrvačností, kontrolujeme si pozice, mezi přístavními moly musíme několikrát halzovat. Spinakeru to vždy trvá nekonečně dlouho, než se znovu trochu nafoukne, všichni jsou přikovaní na svých místech, z Honzy se pot lije proudem. Pavla porážíme o nějakých pět metrů. Naprosto stejně, jako v první etapě. Na obou lodích jen kroutíme hlavami nad tou jachtařskou spravedlností, trmácíte se 300 mil, abyste nakonec o pět metrů prohráli prestižní souboj brněnských kapitánů na Jadranu… Láhev rumu na mole ale stejně nakonec stvrdí férovost souboje, staré přátelství i rozhodnutí vyrazit na tenhle výjimečný závod znovu. Jaké překvápko si pro nás připraví Jadran napřesrok…?
Mezi 23 posádkami vybojoval Johan Hirnšal celkově skvělé druhé místo, Sultan skončil šestý, 01 Express osmý. Docela úspěšné tažení českých posádek podzimním Jadranem, co říkáte…?
Petr Hajn
Pořadí najdete zde.
Letošní Thousand Islands Race jel Corfix Team ve složení:
Alda Budín - kapitán, kormidelník
Pepa Muzikář - druhý kormidelník
Karel Hána - trimmer hlavní plachty
Aleš Effenberger - trimmer hlavní plachty, navigátor
Honza Špidlen - trimmer geny
Petr Hajn - trimmer geny
Lenka Vetišková - trimmer geny
Martin Bačík - trimmer geny, navigátor