Potřebujeme záchrannou vestu?
Používáte za plavby záchrannou vestu? Nejspíše ne, jen málokdo to dělá. Jedná se však o jednu ze základních bezpečnostních pomůcek na palubě. Podobně jako bezpečnostní pásy v automobilu.
Záchranná vesta je neforemná, ztěžuje pohyb po palubě a navíc může působit směšně. Mluvíme zde o klasické nejlevnější záchranné vestě, kterou však najdeme na většině charterových jachet. Je jasné, že oblékat si tuto vestu se nikomu nechce. Pokud přijedete před kavárnu na nábřeží kteréhokoli středomořského městečka a vyskáčete na břeh v oranžových vestách se slušivými límci, výrazně návštěvníkům kavárny zpříjemníte den.
Jsou však i jiné vesty, praktičtější a při nošení méně výrazné. Mluvím zde o samonafukovacích záchranných vestách, které se dnes používají minimálně na všech závodních jachtách. V nenafouklém stavu jde jen o límec kolem krku, který navíc slouží i jako psí kšíry (popruhy za které se přivazujeme na palubě). V případě že spadneme do vody, se vesta sama nafoukne, nebo můžeme nafouknutí aktivovat trhnutím za spouštěcí provázek. Vesta při nošení nepřekáží, ve většině případů o ní na krku ani nevíme.
Jaké jsou důvody pro nošení vesty
Seveřané jsou na lodích zvyklí vesty nosit téměř automaticky. Často se s nimi setkáme i v Anglii, Německu, Holandsku, či na severu Francie. Důvod pro to je jasný. Studená voda v těchto zemích nedovolí v případě pádu přes palubu dlouhé setrvání při vědomí. Najít člověka, který spadne přes palubu, není za horšího počasí, kdy k těmto nehodám dochází, snadné a může to trvat i několik hodin. Při teplotě vody 10°C přitom nevydržíme při vědomí déle než hodinu a spíše jen polovinu této doby. Při teplotě 15°C se doba zachování vědomí pohybuje mezi 2 a 4 hodinami. Doba přežití je však mnohem delší, přibližně dvojnásobná. Nemáme-li však na sobě záchrannou vestu, při ztrátě vědomí se utopíme. V záchranné vestě se naše šance na záchranu znásobí. Při absenci záchranné vesty musíme navíc aktivně plavat abychom se udrželi na hladině. To rozproudí krevní oběh, urychlí prochladnutí a tím se zkrátí doba přežití. Teplota moře na jihu Evropy je na začátku jara, kdy začínáme jezdit na jachtu, jen kolem 15°C. Podmínky jsou tak podobné podmínkám na severu.
Nemusí to však být vždy jen studená voda, co nás připraví o vědomí. Pokud nás udeří ráhno do hlavy, a to i v teplém moři, ztratíme nejspíše vědomí. Záchranná vesta nám pak může zachránit život.
Nejspíše však k žádné z těchto situací nedojde ani jednou za celý život. Budeme celý život nosit na sobě vestu zbytečně. Možná zbytečně. Stačí však jeden špatný okamžik a bez vesty můžeme být mrtví. My nebo kdokoli z naší rodiny nebo přátel. Pokud jsme schopni domyslet negativa jediného hloupého opomenutí, jistě nebudeme na záchranné vestě šetřit.
Co by měla vesta obsahovat
Záchranná vesta může a nemusí obsahovat všechny doplňky, které nám ve vodě pomohou přežít. V první řadě jde o již zmíněný samonafukovací spouštěcí mechanismus. Pracuje na dvou principech. Dražší je hydrostatický a dodává ho firma Hammar. Spouštěč probodne bombičku s plynem ve chvíli, kdy je vystaven určitému tlaku. Jde o spolehlivý mechanismus. Druhý typ spouštěcího mechanismu pracuje na chemické bázi. Mořská voda rozpustí pilulku, která brání propíchnutí plynové bombičky. Tento mechanizmus má jednu zásadní nevýhodu. Na lodi která je hodně „mokrá“, jako jsou lodě závodní, se mnohdy vesta nafoukne ve chvíli, kdy se ke spouštěči dostane voda. Plujeme za špatného počasí v noci, vlny kolem, obavy jestli jachta vše vydrží a najednou rána a nafoukne se vesta. To nikomu na klidu nepřidá. Aktivace nafouknutí musí být možná i ručním spouštěním a vesta vybavena i ventilkem k dofukování pusou. Spouštěcí mechanismus a bombičku je dobré občas zkontrolovat.
Doplňkem záchranné vesty bývá světlo, které se automaticky spustí při kontaktu s vodou. Často nebývá součástí dodávky a je třeba ho dokoupit. Píšťalka je na druhou stranu standardní výbavou. Vesta musí být dále vybavena reflexními pásky, které usnadní hledání v noci. V neposlední řadě by měla být vybavena i popruhy, které protáhneme mezi nohama a zajistí vestu tak, že se nesveze do polohy, kdy by neplnila svoji funkci.
Výhodou samonafukovací vesty jsou navíc již zmíněné psí kšíry. Za špatného počasí není nutné si navlékat psí kšíry zvlášť, stačí záchranná vesta spojující obě funkce.
Mnohé moderní vesty jsou dnes vybaveny průhlednou kapucou, která ochrání hlavu a umožní nám ve vlnách lépe dýchat. Na záchranné vestě může být našito také oko, za které je možné tonoucího vytáhnout.
Sami bychom neměli zapomenout si vestu podepsat a to nejen jménem lodi, ale i přidělenou značkou. Výrazně to usnadní práci záchranářům.
Kdy vestu nosit
Otázkou samozřejmě je, kdy máme vestu nosit. Vždy, za špatného počasí, v zimě, nebo jen v noci? Protože je velmi těžké stanovit, od jaké chvíle ji máme nosit, je asi nejlepší si říci, že vždy. Pokud takové pravidlo nemáme, nemusíme mít vestu oblečenu ve chvíli, kdy ji budeme potřebovat. Neoblečeme si ji na klidném moři, neoblečeme si ji ani s příchodem noci. Začne se zhoršovat počasí, ale stále to na vestu nebude. Nakonec již může být pozdě.
Proto je lépe nosit vestu stále. Vím, že se to může zdát zbytečné, lidský život však občas visí jen na vlásku. Pokud si zvykneme vestu nosit, nebude nám to již připadat přehnané. Udělejme raději výjimky ze stálého nošení, než opačný extrém, kdy samo oblečení vesty se stane výjimečnou událostí. Výhodou je navíc i to, že nemusíme za horšího počasí nezkušenou posádku do vesty oblékat. Pokud mají nováčci na palubě špatný pocit ze situace na moři za horšího počasí, povel k oblečení vest jim na klidu nepřidá. Panika na palubě pak znesnadňuje řešení složitějších situací.
Jak kontrolujeme funkčnost vesty
Vestu pomalu rozložíme. Dáme si pozor na to, jak byla složena, aby bylo možné ji složit znovu. Mechanizmus automatického nafukování je uschován pod plastovým krytem, na kterém je vyznačena doba expirace mechanizmu.
Prověříme není-li plynová bomba již použitá. Pokud ano, poznáme to podle propíchnutého uzávěru. Na plynové bombičce je dále vyznačena její hmotnost a hmotnost náplně. I když není uzávěr propíchnut, zvážíme ji a pokud je diference do 2 gramů, je vše v pořádku. Dalším nepřítelem plynové bombičky může být koroze. Je-li hodně zkorodovaná, vyměníme ji. Než našroubujeme bombičku zpět do spouštěcího mechanizmu, přesvědčíme se, že jehla která má bombičku propíchnout je uschována uvnitř, aby při našroubování nepropíchla bombičku a neznehodnotila ji.
Prohlédneme materiál ze kterého je vesta vyrobena, není-li nikde porušen. Pečlivé kontrole podrobíme také všechny švy na vestě a vše, čím vestu na těle upevňujeme. Kontrolu můžeme provést také u světel, kterými jsou vesty vybaveny. Na způsob kontroly se zeptáme prodejce. Navíc bývá na světlech uvedena doba expirace.
Chceme-li vyzkoušet, jestli vesta neuchází, nafoukneme ji ventilkem na dofukování ústy a necháme 24 hodin nafouknutou. Pak ji jednoduše stejným místem vyfoukneme.