Pavučina podmořských kabelů
Podmořské kabely spojují všechny světadíly. Až na jeden. Antarktida se globální kabelové pavučiny neúčastní. Podívejte se, co vše podmořské kabely spojují. Víte, že první kabel spojující Evropu s Amerikou měl kapacitu několik slov za hodinu?
Zde máme k dispozici mapu podmořských kabelů. My se ale navíc podíváme na několik zajímavých čísel, které se podmořského spojení týkají.
První kabel pod Atlantikem spojoval Irsko a Newfoundland. Stalo se tak roku 1858. Měděný kabel dokázal přenést za hodinu jen několik slov.
O 6 let později již vedl na stejné trase kabel nový. Jeho kapacita dramaticky narostla na 6 – 8 slov za minutu.
V roce 1898 již byly běžné kabely, které dosahovaly kapacity 40 slov za minutu.
Uběhlo 30 let a kapacita za tu dobu vzrostla na 2500 znaků za minutu. Jednalo se o kabel z Newfoundlandu na Azory.
V roce 1956 spojil oba břehy Atlantiku kabel TAT-1, kterým se již dalo obousměrně komunikovat. Zvládl souběžně 35 telefonních hovorů. Na 36. kanálu mohlo běžet současně až 22 telegrafních linek. Cena instalace kabelu byla 120 milionů GBP.
O tři roky později byl na dně oceánu položen kabel TAT-2, který zvládl najednou 48 linek.
Poslední měděný komunikační kabel pod Atlantikem se jmenoval TAT-7. V roce 1978 zvládl 4000 telefonických hovorů současně.
Za dalších 10 let přibyl do pavučiny první optický kabel TAT-8. Kapacita byla 280 Mbit/s, nebo také 40 000 telefonických hovorů.
V roce 2015 byl po dně Atlantiku položen kabel GTT Express s kapacitou 100 Gb/s na 100 vlnových délkách. Maximální kapacita je 53 Tb/s.
Za námět na zajímavý článek děkujeme Honzovi Polákovi. a