Otázky pro… Jan Vohník
Připravili jsme anketu s pěti otázkami pro naše známé cruisingové jachtaře. Jsou to lidé, kteří na moři strávili mnoho týdnů, měsíců, či dokonce let a jejich znalosti a dovednosti mohou být pro mnohé další inspirující. Prvním odpovídajícím je Jan Vohník, který má letos za sebou především plavbu z Karibiku do Řecka.
Jaké místo k charterové plavbě (cca týden – 14 dnů) byste doporučil našim čtenářům a proč?
Pro mě je to jednoznačně Karibik. Zimní období se tam vyznačuje stálým počasím, žádná velká překvapení jako ve Středomoří a pasátní vítr zaručuje pohodový jachting na plachty. Plujete od jednoho krásného ostrova k druhému a každý je přitom jiný, exotika na vás dýchá na každém rohu. Rybičky, langusty, koktejly, rumíček, karibské rytmy… Důležité je každodenní letecké spojení za přijatelnou cenu i čas, menší nevýhodou je nutnost přihlašování a odhlašování se na ostrovech, které jsou samostatnými státy. Chce to trochu „vědět“, aby se ušetřil čas a peníze, a to se týká i komunikace s domorodci, kteří mají business postavený právě na jachtingu. Není tedy od věci vyplout s někým, kdo má v dané oblasti zkušenosti.
Pokud byste měl neomezené možnosti, o jaké plavbě sníte?
Upřímně ani nevím, ale ještě jsem se nesvezl na nějakém zavodním speciálu. Technologie jdou rychle dopředu, mám dojem, že to je už jako v F1 a to je o velkých penězích.
Co považujete v jachtingu za váš největší úspěch?
Asi když jsme jako amatéři při Velikonoční regatě porazili naše profesionály z RODOPu a celou regatu vyhráli. Jinak úspěchem je pro mě vždy zdárné dokončení každé plavby. Ta poslední byla přeplavba z Martiniku do Řecka na mé S/Y Valmont - Elan 384 Impression, celkem 5324 nm za 51 dní, kdy Valmont ani posádka neutrpěli žádné podstatné škody. To se cení.
Co musí začínající jachtař udělat pro to, aby doplul tam, kam jste doplul vy?
Já jsem se vždy nejlépe učil sledováním zkušenějších. Nejprve od mého strýce, který mě vzal v mých 12 letech poprvé na Balt, ale nejvíc jsem se naučil při mé účasti na amatérském Clipper Round the World Yacht Race. Bohužel z časových a finančních důvodů jsem mohl absolvovat jen plavbu ze Seychel do brazilského Salvadoru. Přes 6000 nm na 20m dlouhé jachtě kolem Mysu Dobré naděje, to bylo pro mě tenkrát hodně emotivní a inspirativní. Součástí tohoto závodu byly také 3 tréninkové plavby v Anglii, všechny v zimním období, což pro mě byla opět nová zkušenost. Vstupní pohovor s legendou jachtingu sirem Robinem Knox-Johnsonem, společná plavba s dnešní hvězdou Alexem Thomsonem, anglický dril a gentlemanství, kdy např. od „watch leadera“ při předání kormidla slyšíte: „Thank you for nice helming“, to vše bylo nezapomenutelné.
Jednoduše řečeno: učit se od těch, co opravdu umí a něco dokázali. Plout, plout, plout, třeba i na menších lodích, které nejsou tak finančně náročné. A na závěr: "Není důležité na čem plujete, ale s kým plujete."
Kdy jste měl na moři největší obavy?
To už je hodně dávno, dnes bych se do takové situace nejspíš ani nedostal, určitě bych lépe vyhodnotil počasí a zůstal na otevřeném moři. Ale před lety při podzimní plavbě z Korfu do Chorvatska jsem právě špatně odhadl rychlost nárůstu Juga. Chtěl jsem se odbavit v Korčule, ale začínalo se smrákat, vítr zesílil rychleji, než jsem čekal, a tlačil nás na břeh. V nárazech 45 kts a velké vlny, které Jeanneau SUN ODYSSEY 36,2 pokládaly na bok. Nezbylo než změnit plán a zamířit do Vela Luky. Ve výsledku to znamenalo celou noc křižovat mezi Lastovem a Korčulou, až nad ránem vítr polevil a zdárně jsme se vyvázali u mola. V posádce jsem tehdy měl jen 2 ženy, z nichž jedna navigovala a druhá byla díky mořské nemoci po celou dobu "mimo provoz". A zde zas platí: "Ochraň svoji loď před břehem, ona tě ochrání před mořem."