Atlantik před přídí
Tři hodiny zbývají do startu Transat Quebec - St.Malo. To znamená, že závodníci odvazují lana, loučí se se svými blízkými a vyplouvají na vodu. Mezi nimi je i Milan Koláček startující na anglické Imerys vedené Philem Sharpem. Třetím na palubě je Adrien Hardy.
Co na závodníky čeká? První dny je to ústí řeky Sv.Vavřince. Proud o rychlosti až 5 uzlů a vítr buď do zad, nebo jak se říká do huby. S proudem je to samozřejmě stejné. Po startu by měla následovat stoupačka, dnes v noci by se vítr měl stočit do zad.
Souboj s proudem
Vítr nebude příliš silný, proto bude hrát hlavní roli proud. Při proudu do zad se vyplatí plout ve středu řeky, kde je nejsilnější. Jakmile se proud otočí, je třeba se plazit na minimální hloubce při pobřeží, kde je proud minimální, nebo se tam dokonce mohou vyskytovat víry, ve kterých se stočí. Bude to tedy plavba podle hloubkoměru. Nic snadného v místech, kde jsou kvůli přílivu značné rozdíly hladin.
Nástrahy v řece
Křižovaní řekou. Znamená to mimořádnou pozornost a skvělou navigaci. Kromě standardních překážek jako jsou mělčiny, to budou plovoucí kmeny stromů, kytovci a jak z vlastní zkušenosti dodává Phil Sharp, také kempingové stolečky a stojanové lampy (samozřejmě se stojany lehčími než voda).
Mnoho manévrů a mimořádná pozornost znamená minimum spánku. Závodníci si oddychnou až na otevřeném moři jižně od Newfoundlandu.
Sprint přes oceán
Následovat by měl sprint přes oceán. U Newfoundlandu se startovní pole dostane do tlakových níží, které míří na východ přes oceán. Routingy ukazují, že reálné jsou časy 11 – 15 dnů.
Ani zde ale neodpadnou nebezpečí, která nejsou v jachtingu běžná. Ledovce utržené od Grónska se mohou pohybovat až na 42°severní šířky, tedy na úrovni Korziky. Velké ledovce je možné odhalit radarem, menší growlery jsou především v noci a za mlhy neviditelné. Plavba v oblasti ledovců je také trochu o štěstí.
Od středy, kdy se jachty dostanou na otevřené moře, to vypadá na jihozápadní vítr o rychlosti 25 – 30 uzlů. To by mohlo našim hrát do karet. Milan s Adrienem mají za sebou Transat Transat AG2R, při kterém letěli se spinakery více než 4000 mil. Jsou tedy dost vyjetí.
Držíme palce, ať se Imerys dostane ve zdraví na otevřené moře. Pak již je vše v rukou podsádky. A ta je na britské Class 40 velmi šikovná.