Souboj s pečlivým Holanďanem
Ventil na palubě, kterým se napouští do nádrže pitná voda, všichni znáte. Je přidělaný na Sikaflex, jistí ho tři vruty. Jak dlouho může trvat jeho demontáž?
Osobně bych tipnul 30 minut, ale protože vím, jak to na lodi chodí, řeknu hodinu. Ať je rezerva.
Máme na to hodinu a jdeme do toho. Dva vruty z paluby jdou ztuha, ale jdou. Třetí se vzpouzí, samozřejmě. To by bylo moc jednoduché, kdyby šly vyšroubovat všechny…
Na šroubovák si nasadíme malou ráčnu, zapřeme se celou vahou. Nic. Ten nepovolí!
Hodinka snažení je pryč, odhad nevyšel. Ještě jsme pořádně ani nezačali. Fotbalovou terminologií by se dalo říci, že začíná nastavený čas.
Nápust pod vrutem se pomalu rozpadá a zbylý vrut by neměl bránit jejímu vyndání. Cesta do podpalubí a do skříňky naproti záchodu, kde se dostaneme k nápusti zdola. Ukazuje se, že Holanďan (jedná se o starou jachtu Contest) si počínal zodpovědně. Spodní část ventilu, která se zdá být z nějaké slitiny mědi, je pod palubou zalaminovaná. Chtělo by to laminát odříznout, ale není k dispozici vercajk.
Zkusíme ji tedy vyklepnout ze spodní strany. Přichází klasický problém při práci na lodi. Ventil je pod palubou ve skříňce tvořené šuplíky. Rozměr čelní strany šuplíku (to je místo, kudy je možné se k nápusti dostat, je cca 30 x 15 cm. Hloubka kolem 60 cm. Strčíte-li ruku do chlívečku po šuplíku, ke spodku ventilu se s kladivem dostanete. Jen už tam nevidíte. Je to ťukání po slepu. Dovedete si představit, jak moc se do toho můžete opřít, když tam nevidíte… Ukáže se ale, že je to jedno. Slitina mědi mnoho nevydrží a při poťukání se ohýbá.
Je odpoledne a cítíme se jako hrdinná italská armáda za druhé války v Africe, když viděla Angličany. Musíme se vzdát!
Druhý den přijíždíme lépe vyzbrojeni. Flexa, pilka na železo, gumová palička, dřevěné špalíčky různých velikostí na vyťukání ventilu. Navíc jsme už vybaveni trpělivostí. A novými nápady.
Pomocí flexy a tlustého nerezového plechu se nám ventil se zmasakrovaným víčkem podaří otevřít. Je to dílčí vítězství, ale chabé. Vidíme dovnitř, ale to je vše.
Zkoušíme pod palubou odřezat laminát. V provozu je flexa, Oblaka laminátového prachu ve skříňce. Hlava od svinstva a po těle začínají štípat skelná vlákna. Tomu jsem se chtěl vyhnout. Navíc flexa moc nepomohla, ve skříňce je na ni málo místa. Chce to pilku na železo a řezat v natažené ruce poslepu. Jde to špatně.
Vzduchem létají kurvy, to si asi dovedete představit.
Nakonec se podaří laminát alespoň na části odřezat. Teď je třeba ho odsekat. Nemáme ale sekáček.
Oklepat bundu od bordelu, sundat pohorky, stáhnout pracovní kalhoty, obout si pohory, zavázat tkaničky a je možné vyrazit autem do Hornbachu pro sekáček. Bereme sadu sekáčů (kdoví, na co všechno budou třeba). Za 40 minut jsme zpět a je možné pokračovat.
Jedna ruka se sekáčem v horním šuplíku, druhá s kladivem v dolní zásuvce a sekání poslepu. Bolí to. Ne vždy je úder přesný.
Vzduchem létají kurvy, to si asi dovedete představit.
Ani odsekání laminátu nepomohlo. Pomlácené ruce bolí, ale ventil se ani nehne. Bez nejmenšího náznaku pohybu.
S trpělivostí je to už špatné. Destrukční řešení krouží hlavou. Zavrhujeme ty nejhorší. Chvílemi se zdá, jako by ten souboj nešel vyhrát.
Opatrně nařezáváme vrchol ventilu na palubě flexou a odsekáváme ho sekáčky. Jsme dále, ale nevyjasnilo se tím nic.
Rozhodujeme se pro násilí. Sekáčkem skrz palubu odsekáváme měděnou trubku ve spodní části ventilu. To se daří. Přichází na řadu list pilky na železo, kterým skrz palubu rozřezáváme svisle ventil na několik kusů. Jde to pomalu, ale jde to…
Znovu do ruky sekáček a jednotlivé části pomalu vysekávat. Jeden po druhém padají do podpalubí.
Přitom zjišťujeme, proč nebylo možné s ventilem hnout. Na vnějším obvodu ventilu byl závit a celý ventil byl našroubován do pouzdra v palubě. Žádná nápust a Sikaflex, ale hezky vlaminovaný kus do paluby a šroubení. To se vytlouct nedá.
Vzduchem létají…
Po dvou dnech práce střídavě ve dvou lidech je ventil venku. Ve frontě čekají další špeky.