Proč lidé lámou stěžně ve Ždrelacu?
Úžina Ždrelac mezi Ugljanem a Pašmanem a přes ní most. Každý rok si na své konto připíše několik dalších stěžňů. Jak je to možné, když všude jsou nálepky, každý skipper dostane instruktáž, podepíše prohlášení?
Most přes Ždrelac má podjezdovou výšku 16,5 metru. Když ho podjíždíte s pětatřicítkou, máte pocit, že vás praští do hlavy. Přesto se najdou odvážní skippeři, kteří do úžiny zamíří s pětačtyřicetistopým katamaránem, kde kormidlují z flybridge ve výšce prvního patra.
Ostrovy na špatném místě
Jste v Sukošanu, chcete na Iž. Je to 8 mil Ždrelacem. Nebo také 22, když musíte kolem. Devadesát minut, nebo 4 hodiny. Do Telaščice 11 nebo 23. Sali je 9, nebo 27 mil. Zdá se, že k chybě došlo při tvarování pobřeží, kdy nebyl rozšířený turistický jachting. Tedy v době 50 – 100 milionů let zpět. Konkrétní viník bude těžko dohledatelný.
Proč je tak nízký?
Dále jsem se setkal s přesvědčením, že vinu na zlomených stěžních mají stavitelé, respektive projektanti. Proč postavili tak nízký most? Proč prý není vysoký 20 metrů?
Ano, to je jistě zajímavý námět. Proč 16,5 metru? Proč ne 20? Je to tak! Zdá se, že viník je nalezen! Mělo to být 20. Už bychom propluli se čtyřicítkou!
A pětačtyřicítkou? Dobrá otázka. Možná jo, možná ne. A padesátkou? Rozhodně ne, stejně jako bychom neprojeli s pětapadesátkou.
Tak jak měl být tento most vysoký? Třeba 22, nebo 25, možná 30. Tak 35 by to asi spravilo. Většina jachet by bezpečně proplula. Jen státní kase by se prodražil. Kvůli jedné jachtě měsíčně…
Pojďme na to jinak…
Vypadá to, že tudy cesta nevede. Ostrovy kotví, kde kotví, most je vysoký, jak je vysoký. Pojďme hledat důvody, proč si skipper vyslechne varování, podívá se na samolepku, podepíše prohlášení a za půl hodiny volá do charterovky, že stěžeň je v čudu.
Chybí popisky
Myslím, že jedním z důvodů je, že na ostrovech chybí popisky. Vlastně i na mapovém plotteru. Vyrazíte ze Sukošanu, zazoomujete si mapu na mobilu a kde vidíte VELKÉ A TUČNÉ NÁPISY UGLJAN A PAŠMAN? Vlastně nikde. Možná se tam někde ve skrytu skromně mezi názvy dědin schovává Ugljan. Ale kdo si toho má všimnout?
Navíc v reálu na pobřeží není nic. Žádný nápis, žádné velké cedule UGLJAN na jednom a PAŠMAN na druhém břehu. A ŽDRELAC velkými bukvami na zábradlí mostu. Pak by bylo konečně jasné, kde skipper s posádkou pluje.
Automatická trasa
Další problém vidím v automatické tvorbě tras na mapových softwarech. V telefonu ho má dnes každý. Zadejte Sukošan, zadejte Iž a pošle vás to Ždrelacem. Tak jedete.
Proč? Protože jste si nenastavili správně parametry lodě. Kdo by si také nastavoval výšku… Ponor ano, to je jasné, ale výšku? Pro zapomětlivé je alarmem kontakt s mostní konstrukcí. Příště si snad vzpomenou.
Příprava
Hlavním viníkem tedy není alpinské vrásnění, není to projektant Branko Dukić, nejsou to cestáři, ani vadné navigační programy. Vždy je to vina skippera a jeho nedostatečné přípravy na plavbu primárně. A sekundárně pak ani špetka pochybností, když se k mostu řítí plnou rychlostí.
Vinu nese jako vždy člověk. Lidský faktor.