Pavučina podmořských kabelů
Daniel Vodička

Pavučina podmořských kabelů

Podmořské kabely spojují všechny světadíly. Až na jeden. Antarktida se globální kabelové pavučiny neúčastní. Podívejte se, co vše podmořské kabely spojují. Víte, že první kabel spojující Evropu s Amerikou měl kapacitu několik slov za hodinu?

Zde máme k dispozici mapu podmořských kabelů.  My se ale navíc podíváme na několik zajímavých čísel, které se podmořského spojení týkají.

První kabel pod Atlantikem spojoval Irsko a Newfoundland. Stalo se tak roku 1858. Měděný kabel dokázal přenést za hodinu jen několik slov.

O 6 let později již vedl na stejné trase kabel nový. Jeho kapacita dramaticky narostla na 6 – 8 slov za minutu.

V roce 1898 již byly běžné kabely, které dosahovaly kapacity 40 slov za minutu.

Uběhlo 30 let a kapacita za tu dobu vzrostla na 2500 znaků za minutu. Jednalo se o kabel z Newfoundlandu na Azory.

V roce 1956 spojil oba břehy Atlantiku kabel TAT-1, kterým se již dalo obousměrně komunikovat. Zvládl souběžně 35 telefonních hovorů. Na 36. kanálu mohlo běžet současně až 22 telegrafních linek. Cena instalace kabelu byla 120 milionů GBP.

O tři roky později byl na dně oceánu položen kabel TAT-2, který zvládl najednou 48 linek.

Poslední měděný komunikační kabel pod Atlantikem se jmenoval TAT-7. V roce 1978 zvládl 4000 telefonických hovorů současně.

Za dalších 10 let přibyl do pavučiny první optický kabel TAT-8. Kapacita byla 280 Mbit/s, nebo také 40 000 telefonických hovorů.

V roce 2015 byl po dně Atlantiku položen kabel GTT Express s kapacitou 100 Gb/s na 100 vlnových délkách. Maximální kapacita je 53 Tb/s.

Za námět na zajímavý článek děkujeme Honzovi Polákovi. a

 

Na horu