Kdy refovat na zaďák
Plujete na zadobok. Rychlost jachty často překračuje 8 uzlů. Vypadá to, že byste se mohli přiblížit 200 mílím za den. Není ale čas na refování? Jak poznat, že už je třeba dát nohu z plynu?
Vlny už mají bílé hřebeny, ale za kormidlem se nezdá, že by příliš foukalo. Jachta se vede dobře, jen občas je třeba na kormidle trochu více zabrat, aby zůstala na kurzu. Vlastně docela dost zabrat…
Pluje-li běžná jednotrupá jachta bez spinakru rychlostí přes 9 uzlů, musí již docela foukat. Určitě 25 - 30 uzlů.
Za kormidlem se to nemusí zdát nijak dramatické, protože vítr vane od zádi. Kormidelník v tu chvíli pocitově může hádat třeba 17 – 20. uzlů. Je to dáno tím, že rychlost lodi se při zadním větru odčítá od rychlosti větru. Tak dostaneme zdánlivý vítr, tedy pocitový vítr pro kormidelníka. Pluje se na zadobok, jachta se nenaklání, proto v té chvíli kormidelník nevidí důvod refovat.
Zlom
Zlom nastane ve chvíli, kdy kormidelník jednou jachtu na kormidle nezvládne. Jachta vyostří na bočák, lehne na hladinu, plachty mlátí kolem a je tu krizová situace! Najednou! Refovat v takové chvíli již není snadné a také to může být nebezpečné. Pokud by šla jachta například 5 uzly proti větru, bude se zdánlivý vítr pohybovat přes 30 uzlů.
Kdy refovat?
Odhadnout na zaďák, kdy refovat, není snadné. Na stoupačce si náklon a kormidlo brzy řeknou, co je třeba. Na zadák to tak není. Náklon zanedbatelný a na kormidle jsou potíže jen občas.
Je jasné, že nikomu se nechce refovat příliš brzy. Proč zpomalovat jachtu, když to tak krásně jede.
Pro správné rozhodnutí je třeba dát na kormidelníka. Začne-li kormidelník cítit, že už se s kormidlem pere a že by mu to jednou mohlo celkem snadno utéct, je třeba refovat hlavní plachtu. Budete-li dále čekat, je jen otázka času, kdy vedení jachty nezvládnete, postaví se proti větru a vy budete jen vystrašeně sledovat, kolik vlastně fouká a co to umí.