VPLP – revoluce v závodních jachtách
Dvanáct z devětadvaceti lodí, které startují ve Vendée Globe, navrhovala kancelář VPLP spolu s Guillaume Verdierem. Proč je jejich přístup revoluční?
Všechny lodě firmou navržené se pohybují v první třetině startovního pole. Výjimkou je jen No Way Back Holanďana Pietera Heerema. To ale není problém lodi, Pieter je amatérský jachtař. Pojďme se podívat, jak se firma specializující se na vícetrupé lodě, vyšplhala na vrchol v monohullech, kam směřuje vývoj a co je nového ve foilech.
Jak se firma specializující se na vícetrupé lodě dostala k monohullům a k Vendée Globe?
Vincent Lauriot-Prévost: Byli jsme pragmatiky. V polovině první dekády 21. století jsme dodělali trimaran Groupama 2 a bylo jasné, že třída ORMA končí. Proto jsme se rozhodli zaměřit svoji pozornost na třídu IMOCA. Byli jsme v kontaktu s Guillamem Verdierem, který v té době pracoval na projektu Hydroplaneur Yvese Parliera. Měl za sebou stáž u nás a velké pemzum znalostí, které získal v kanceláři Finot-Conq, která tenkrát třídě IMOCA dominovala. Chtěli jsme dělat jednotrupé lodě, ale vlastním úsudkům jsme kvůli nedostatku zkušeností na tomto poli nedůvěřovali. Nechtěli jsme do toho jít sami.
V roce 2006 jste spolu dali dohromady projekt Safran, že?
Vincent Lauriot-Prévost: Když se Safran rozhodl pro třídu IMOCA a vybral si jako skippera Marka Guillemota, už jsme s Markem spolupracovali. Podepsali jsme smlouvu spolu s ním. A sponzor nakonec nebyl vůbec nešťastný z toho, že odstartoval revoluci v lodním designu.
Jak přesně tato revoluce vypadala?
Vincent Lauriot-Prévost: Až do té doby byly lodě IMOCA těžké a výkonné. My jsme do toho šli s tím, že navrhneme monohull, který bude také výkonný, ale navíc i lehký. Stejný přístu, jako jsme měli ve vícetrupých lodích. Nasadili jsme při návrzích nulovou toleranci plýtvání s hmotností. Co se výkonu týká, vycházeli jsme ze zalomených trupů, kde se ostrý zlom táhl po celé délce lodi. Stěžeň jsme posunuli dozadu, zkrátili jsme ráhno. Podařilo se nám odlehčit příď a dostat ji nad vodu. Také jsme odvedli hodně práce na zvětšení úhlu náběhu kýlu a vyvinuli jsme zahnuté daggerboardy, které vytvářely vztlak. Toto vše vytvořilo již z první generace našich lodí IMOCA mašiny, které byly citlivější, rychlejší a snadněji ovladatelné. Byly také o 1500 kg lehčí, než ostatní lodě IMOCA té doby.
Jsou foily také revolucí?
Vincent Lauriot-Prévost: Dříve, když jsme odlehčili loď, mělo to vliv na vratný moment. Tenkrát jsme to akceptovali. Dnes, díky foilům, můžeme odlehčit loď, aniž bychom snížili její stabilitu. Ano, je to inovace desetiletí, o tom není pochyb. A natočení kýlu se zvětšilo ze 2°až na 7°. Díky tomu má kýl vyšší vztlak. V rychlostech mezi 22 a 25 uzly sníží lodě IMOCA vybavené foily svůj výtlak až o polovinu, přitom ale neztratí výkon.
Ale foily spíše překáží, než by pomáhaly, ve slabém větru nebo na stoupačku, je to tak?
Vincent Lauriot-Prévost: U prvních verzí foilů to byla pravda. Ale u verze V2 se podařilo mnohé nedokonalosti vyžehlit. Vytvořili jsme nejdříve asymetrický tělo foilu, aby generovalo větší vztlak, ale když šla loď do náklonu, viděli jsme, že je efekt opačný. Zjistili jsme, že je to oblouk mezi vertikálním koncem foilu a jeho horizontálním tělem, co dodává vztlak. Proto jsme vytvořili foil se symetrickým tělem a verze V2 tak získala extrémně na stabilitě.
Co můžeme čekat od příští generace lodí IMOCA?
Vincent Lauriot-Prévost: Pokud nedojde k nějaké katastrofě, třída se nebude moc měnit. Myslíme si, že je třeba dosáhnout větší vyrovnanosti mezi loděmi jednotlivých generací. Starší lodě mají výhodu v tom, že podle pravidel mohou mít své původní stěžně a kýly, zatímco nové lodě jsou handicapované novými standardizovanými stěžni. Na straně designu se snažíme vylepšit trupy, které by mohly být méně široké. Nezapomínejte, že všechny týmy po nás chtějí trupy, které by bylo možné zpětně vybavit daggerboardy, pokud by se foily neosvědčily. Zatím ale cestu zpět nikdo nevyžadoval...