Past na vodě
Velké pasažérské lodě jsem nikdy nechápal. Nikdy mi nepřišla lákavá představa ještě těsnější blízkosti s pěti tisíci usmívajícími se přáteli, než je běžná ve městě. Nyní v době koronavirusové se z romantické projížďky stává noční můra.
I my se připojíme do masy médií, které se vezou na hřbetě koronavirusové vlny. V japonské Jokohamě uvalily úřady karanténu na celý pasažérský parník se 3700 lidmi na palubě.
25. ledna se z parníku vylodil osmdesátiletý kašlající stařík z Hong Kongu. Následně se zjistilo, že je na nCov pozitivní. Vzhledem k tomu, že na lodi kašlal, kudy chodil, je jen otázkou času, než se mezi pasažéry objeví další pacient (pacienti).
Nyní jsou pasažéři a posádka v karanténě. Chodí po lodi, po které se toulá smrtící virus. Jsou nervózní. Mají zajištěno jídlo, pití, všechen komfort. Ale mají strach. Chtěli by domů. Nemůžou.
Sledují jeden druhého i sami sebe. Kdo zakašle? Kdo má horečkou zalité vodnaté oči? Komu se hůře dýchá? Kdy to postihne mě?
Čas na lodi se táhne jak dobře nažvýkaná žvýkačka. Napětí ve vzduchu má krájivý charakter. Lodí obchází virus, který před týdnem nikdo z cestujících neznal. A hraje si s nimi dětskou hru Chodí pešek okolo… Jsou uvězněni na parníku, který měl přinášet rajské zážitky. Místo toho přišel pekelný thriller.
Vypadá to jako odvrácená tvář hromadné turistiky. Z tohoto pohledu není plavba na lodi pro 5000 osob tím nejlepším nápadem. Přitom ve světových loděnicích čekají na spuštění na vodu nová, a ještě větší plovoucí vězení. Uvidíme, jak se vypořádají majitelé plovoucích sídlišť s touto překážkou, s tímto nečekaným zakopnutím…