Milionáři z dobrovolných příspěvků
Loni jednoduchý nápad. Zavedeme dobrovolné příspěvky na provoz Lodních novin. Za rok 2023 183 000 uživatelů. Každý dá průměrně… 10 korun. Úspěch, máme skoro 2 miliony!
Famózní úspěch! A přitom taková blbost. A dobrovolná…
Jak to bylo doopravdy?
Všechno to přitom začalo úvahami o zpoplatnění Lodních novin. Je na tom práce jako na kostele. Dennodenní sezení za kompem. Občas se ke čtenářům dokonce dostanou i užitečné informace.
To vše zadarmo…
Tak to zpoplatníme…
Jak bude vysoký poplatek? Kolik bude vstupné?
Třeba takové Hospodářské noviny. 200 Kč za měsíc. A to ještě k tomu mají silnou inzerci…
No, nejsme přeci Hospodářské noviny…
OK, tak tedy půlku. Stovku…
Hmmm. Kolik lidí to zaplatí? Já znám… Pět! Možná deset! Dobře, sto?
Kdyby sto… Tak to máme měsíčně… Přibližně 10 000.
To není tak úplně špatné. Ale…
Bude to ale znamenat, že budeme mít 100 čtenářů. Ostatní…
Aha. Tedy… Toto není cesta!
Tak zkusíme dobrovolný příspěvek. Spolehneme se na lidi, na čtenáře. Položíme si pod nohy klobouk a budeme čekat
.
Začala diskuze. Ekonomická (šlo přeci o ekonomiku).
Dan – optimista: „Čtou Lodní noviny, dají!“
Kryštof – realista: „Nedají, proč by dávali?“
Dan – optimista: „Dají, co by nedali? Když to čtou…“
Kryštof – realista: „Nedají…“
Dan – optimista, snílek a špatný počtář: „Podívej, máme za rok 183 000 uživatelů. Říkají statistiky. I kdyby jich byla polovina. Dejme tomu 100 000. Když dá každý 10 korun, tak máme za rok 10 mega!“
Kryštof – realista a ten kdo umí počítat: „Milion, špatně počítáš. Ale nedají!“
Tak taková byla debata před zavedením dobrovolných plateb na provoz Lodních novin. Platby jsme zavedli během podzimu, Dan si prosadil svou a Kryštof to vytvořil.
A pravdu měl…
Realistu překvapilo, že se pár přispěvatelů našlo. Najdou se mezi nimi dokonce tací, kteří přispívají pravidelně. Všem těm, kteří přispěli jednou, nebo dokonce i několikrát, děkujeme. Vaše příspěvky nám s provozem Lodních novin hodně pomáhají.
Ale abych uvedl na pravou míru začátek článku. Milion to není. Ani půl milionu. Bohužel. Miliony jsou jen vzdušné zámky ve snech optimistů.
Stále stojíme s nohama na zemi. Respektive jinak, stále sedím u kompu s nohama na stole. A píšu…
Ale vaše příspěvky jsou fajn. Pomáhají.
A občas se zasním…
„Kdyby každý dal jen 10 korun…“