Méně je (skoro) vždy více
Při kurzech přístavních manévrů se často setkáváme s chybou, která snadno pokazí zajíždění k molu s velmi dobrým začátkem. Stáčí přitom málo k tomu, aby se tak nedělo.
Představte si nábřeží, ke kterému připlouváme z větší dálky. Máme dané místo, na které míříme, jachta směřuje přibližně dle našeho požadavku. Dojde však k mírné odchylce od ideálního směru. V tu chvíli dochází k chybě, na kterou chceme upozornit. Odchylka od ideálního směru není veliká, vzdálenost k molu je dostatečná, abychom vše dokázali bez spěchu napravit. Stačí drobná odchylka kormidlem, abychom se na ideální směr vrátili.
Chybou, o které chci mluvit, je přílišné zatočení kormidlem. Místo toho, abychom se po drobné odchylce pomalu vrátili na kurz, razantní zatočení kormidlem způsobí, že návrat ke kurzu je příliš rychlý a na kurzu ho nedokážeme zastavit. Navíc při razantním zatočení kormidlem trochu ztrácíme orientaci, kde je střed kormidla.
Z drobné odchylky na pravobok se nedokážeme vrátit na kurz, ale vytvoříme velkou odchylku na levobok. Následuje další razantní pokus o návrat na kurz a opětovné přetočení na pravobok. Výsledkem je šněrování z boku na bok, které obtížně zastavujeme.
Správné řešení
Jsme-li na téměř ideálním kurzu na místo, drobné odchylky směru opravujeme jen drobnými odchylkami kormidla. Ideální přitom je, pokud na kormidelním kole nepřehmatáváme, ale držíme kormidlo jednou rukou stále na stejném místě. Držíme ruku na místě a odchylky kormidla jsou jen v rozmezí daném nepřehmatáváním. Tím je dáno, že vždy jasně známe pozici, kdy je kormidlo na středu.