Kotvení v nebezpečných lokalitách
Potřebujete zakotvit v místech, kde hrozí nebezpečí uvíznutí kotevního řetězu mezi kameny na dně. Nebo kotvíte v místech, kde můžete poškodit bohatý podmořský život (například korály). Jak si v takové situaci počínat?
Existuje zajímavá metoda kotvení, která zajistí, že minimum řetězu se válí na mořském dně a díky tomu se snižuje nebezpečí jeho uvíznutí a zároveň se minimalizují škody, které kotvením způsobujeme citlivým ekosystémům. Řetěz vybavíme plováky, které zajistí, že se řetěz vznáší nad mořským dnem.
Vypadá to na první pohled jako pěkná ptákovina, protože s řetězem kotvíme právě proto, aby ležel na dně a v tahu zajišťoval správný úhel vůči kotvě, respektive vůči mořskému dnu. To se však dá zajistit i za použití plováků. Ve chvíli, kdy zesílí vítr a řetěz se začne napínat, plováky se zanořují a úhel řetězu vůči dnu je dán znovu jen délkou řetězu. Jde v podstatě o opačný postup oproti běžnému kotvení. Při běžném kotvení se řetěz při zvýšení tahu zvedá, při použití plováků klesá.
Tato technika kotvení je časově náročnější a vyžaduje přípravu. Plovákem může být fender patřičné velikosti. Patřičnou velikost zjistíme přibližným výpočtem a pokusem. Vyzkoušíme, podíváme se pod vodu a jsme-li spokojeni, máme plováky připravené.
Kotvíme-li, nejprve vypustíme řetěz délky, která je větší než hloubka vody. Pak použijeme první plovák. Jeho objem je takový, že zvedá řetěz, nikoli kotvu. Další plovák umístíme po dalších cca 10 metrech. Počet plováků je závislý na délce řetězu.
Zatáhneme-li, plováky se zanořují, řetěz napíná a kotva je tažena na dně pod správným úhlem. Řetězu leží na dně jen minimum. Metoda je vhodná za stáleho větru.
Díky této technice hrozí na nevhodném dně na kotvení menší riziko zachycení řetězu pod kámen. Omezíme tím také devastující vliv řetězu na mořské dno.