Jean Le Cam: Bylo to téměř nesnesitelné
Navzdory nočnímu příjezdu do přístavu zažil King Jean hlučné uvítání. Všichni chtěli přivítat hrdinu závodu. Na tiskové konferenci řekl, že sám byl jen krůček od katastrofy.
Říkáte, že závod byl náročný?
Zažil jsem v životě spoustu obtížných věcí, ale tentokrát si myslím, že to bylo téměř nesnesitelné. Ale díky tomu se dozvíte, že i nesnesitelné věci můžete stále vydržet. Je neuvěřitelné, co vše lidské bytosti dokážou, když si řeknou, že to dokážou. To že jsem tady, je neuvěřitelné. Pak je tu pořadí, to hrozné pořadí. Protože jsou chvíle, ve kterých vám už opravdu nezáleží na pořadí, kdy chcete jen dokončit. A navíc, předevčírem jsem byl osmý, pak jsem byl šestý a teď jsem čtvrtý. V životě jsem neměl štěstí, ale při této příležitosti mohu říci, že ho mám hodně. Tlačil jsem to. Opravdu jsem šel na maximum.
To, co jste zažili na této Vendée Globe, bylo horší, než když jste se překlopil?
Ano. Protože když se převrhnete, jste na lodi, převrhnete se a o 18 hodin později vás přijde zachránit Vincent Riou. To je ono. Je to jen 19 hodin. Není to měsíc a půl, každý den, každou hodinu. Když jsem vyložil Kevina na vojenskou loď Nivoise, přišla silná fronta. Šel jsem se podívat do přídě a objevil jsem delaminaci. Trup se prohýbal o 5 cm a vy se bojíte, že se loď potopí. Poprvé jsem to opravil. Rozřezal jsem tank na balast, karbon jsem měl všude. A nedostatek pryskyřice. Doufal jsem, že to bude držet, ale znovu to prdlo. Musel jsem plout na sever, do klidnějších vod, abych to znovu opravil. Od té chvíle jsem se bál každého nárazu do vln. Každou hodinu si říkáte, že už nemůžete pokračovat, že na to nemůžete tlačit. Ještě předevčírem jsem si říkal, že to nejde. Podíval jsem se do přídě a říkal jsem si, že to nejde. Ale nakonec mě Hubert (jméno lodi) dovezl domů. Poškození na přídi na pravoboku má rozměry 140 x 70 cm.
Budete startovat znovu? Nebo toho bylo příliš?
Nevím, teď nemám odpověď. Právě jsem dorazil a vy se ptáte. Pokud by to bylo zítra, řekl bych „ne“. Dokážete si představit, že jsem skončil před pěti nebo šesti hodinami, jsem šťastný, že jsem tady a vy se ptáte. Jsem tady, jsem rád, že jsem tady a víc nevím. Život pokračuje a mění se, existují i jiné věci. Věnoval jsem tomu již hodně času.
Užil jste si tento závod?
Užil? Od rána do večera jsem byl ve stresu a přemýšlel, jestli dokončím. Budu upřímný, moc potěšení tam tentokrát nebylo.
Říkal jste, že čtvrtá pozice je pozice je pro blbce, myslíš si to pořád?
Ano, byl jsem mnohokrát čtvrtý. Když jste druhý, nevyhrál jste. Čtvrtý nejste na stupních vítězů. Myslel jsem si ale, že budu osmý. Tak čtvrtý je v pořádku. Na pozici blbce jsem nahradil jiného potenciálního blba. Zaujal jsem jeho místo, takže jsem ukázal, jak jsem velkorysý.
Co vás nutilo pokračovat? Sám jste řekl, že jste dvakrát uvažoval o odstoupení.
Protože jsem viděl, že první oprava funguje. Vydržela. Když povolila uprostřed Pacifiku, měl jsem jedinou možnost, obeplout mys Horn. Tam foukalo 40 – 45 uzlů, tak jsem se radši k pevnině nepřibližoval. A pak byly podmínky ideální. Bylo to pravé potěšení a měl jsem vysněné podmínky. Tři týdny jsem o tom snil! Plul jsem na sever a říkáte si: „Pokud mám skončit v záchranném ostrůvku, tak raději tam, kde je teplo. Každý den se díváte na teplotu vody a říkáte si, výborně, alespoň nebude v ostrůvku zima. A tak to pokračuje. Je lepší být v záchranném člunu v pasátu než na 50 stupni na jihu.
Říkáte, že jste si závod neužil. Mnoho ostatních říká, že šlo o náročný ročník. Byla to vaše pátá Vendée Globe, co vás nutí se znovu postavit na start?
Připít si po dojezdu do cíle...
Říkal jsem, že vše je ve skutečnosti relativní. Například jste na jihu, je vám zima a máte všechny zmíněné problémy. Ale pak přijde hladké moře. Plavba snů. Jsou to extrémy. Jde o věci, které jsou v každodenním životě nedosažitelné. Musíte vědět, co je špatné, abyste věděli, co je dobré. Musíte poznat neštěstí, abyste věděli, co je láska. To jsou otázky, které si kladu, protože jsou součástí reality. Jsou to extrémy, které jsou součástí Vendée Globe. Každý den je jiný. Začnou se vám hromadit problémy a stane se z toho peklo. Později, když se z toho dostanete, je to skutečné štěstí. Před dvěma dny to bylo docela obtížné, před týdnem to bylo hrozné, ale dnes je to neuvěřitelné. Cílová čára, bez ohledu na počasí, déšť nebo sníh, je vám to jedno. Překročíte cílovou čáru a počkáte čtyři hodiny a máte to, jste tady! Všichni chtějí znát vaše pocity. . Je to neuvěřitelné v rozměrech, které jsou zcela neobvyklé. V kanálu do přístavu ve dvě nebo tři ráno jsou všichni ti lidé venku. Umíte si to představit? Lidé jsou zde a cítíte jejich hloubku, jejich duši, jejich krásu, jejich upřímnost, kterou nemůžete mít v jiných kontextech, a proto je to extrémní potěšení. A v těchto okamžicích, kdy jste schopni tyto věci dělat, je spokojenost neomezená. Je to černé nebo bílé, jsou to extrémy. Musíte znát nenávist, abyste věděli lásku.
Co byste chtěl vzkázat mladým na příští Vendée Globe s lodí, jako je ta vaše?
Věřím, že jsme s Benjaminem Dutreuxem a Damienem Seguinem ukázali mladým, že Vendée Globe je stále dostupná. Závod se stává finančně nepřístupným. Jsou tu lodě za 6-7 milionů eur. Můžete si myslet, že bez nějaké nadnárodní firmy nemáte šanci na umístění. Doufám, že tento ročník Vendée Globe umožní organizátorům podívat se na budoucnost z jiné perspektivy. Je důležité a zásadní, aby Vendée Globe byla I nadále přístupná malým a středním podnikům a mladým lidem.
Kdo vás na této Vendée Globe zaujal?
Je to Benjamin Dutreux. A pak samozřejmě Damien (Seguin). S Benjaminem jsme spolu strávili dlouhé dny na vodě. Je skvělý, je svůj. Loď, kterou má, je jedna z nejlepších lodí navržených Brucem Farrem. Je skvělá. Má výbornou rychlost. S tím, co má, dovede skvěle zacházet. Ví, jak plout rychle a ví kudy. Je výborný ve strategii. Když jsem na konci viděl, že na Damiena už na konci nemám, Chtěl jsem se udržet před Benjaminem. Vlastně proto tady jsme, starý vůl, invalida a jeden mladík.
Odpověď Damiena Seguina přítomného v místnosti.
Tato Vendée Globe byla výjimečná a já jsem dnes tady díky tobě Jeane. Mohl bych děkovat každý den, ale nikdy by to nevynahradilo všechno, co jsi mi dal. Nebyl den, kdy bych na tebe nemyslel. Chci jen říct DĚKUJI. Když jsem snil o Vendée Globe, snil jsem o lodi s foily. Ty jsi mě donutil se podívat na to podstatné. Jsou tací, kteří mají miliony, ale dnes večer sedí doma. My jsme v cíli a to je skvělé.
Jaký je váš názor na Louise Burtona?
Pustil se do toho naplno, ničeho se nebál. Po celou dobu byl v červené zóně a měl neuvěřitelnou rychlost. Zastavil se k opravám na Macquarie Island a znovu vylétl na plný plyn. Jel svou cestou v severním Atlantiku. Byl ozdobou závodu a ukázal fantastický charakter.
Yannickovo vítězství?
Jsem rád. Odjel skvělý závod. Ńa jihu byl opravdu doma, ostatní se mu nepřiblížili. Poté měl své problémy, ale nakonec vyhrál Vendée Globe. Je to krásný příběh.