Jak plout po větru
Plujete na moderní charterové jachtě po větru. Jakou zvolit taktiku, aby plavba byla bezpečná, rozumně rychlá a nevyžadovala nadměrnou pozornost?
V první řadě je třeba definovat, co myslíme moderní charterovou jachtou. Dávno jsou pryč doby velkých gen a spinakerových pňů na palubě. Dnes je před stěžněm gena, která jen mírně zasahuje za stěžeň (105 – 110 %). Někdy jde dokonce jen o samopřehazovací kosatku, která ani ke stěžni nedosahuje. Od doby, kdy spinakery byly nahrazeny na běžných plachetnicích jednoduššími genakery, nenajdeme na palubě ani spinakerové pně.
Bez geny a pně
Bez geny a spinakerového pně je náročné plout na zadní vítr na motýla, kdy je hlavní plachta na jednom boku a gena rozepřená pněm, aby držela a neměla tendenci přelétávat, na boku druhém.
Použijeme-li malou genu bez pně na motýla, plachta nedrží a často přelétává z boku na bok. Taková plavba je stresující pro kormidelníka, a navíc ne zcela bezpečná, protože při snaze o vrácení geny na správný bok může dojít k chybě a přelétnutí hlavní plachty.
Jen gena?
Na lodích s velkou genou bylo možné plout pohodlně po větru jen s genou. Plavba byla bezpečná, nehrozilo přelétnutí hlavní plachty (bavíme se o turistické plavbě, kdy kormidelník dává pozor jen trochu…). To dnes nedává smysl, protože geny bývají malé a jachta by trpěla naprostou absencí výkonu.
Jen hlavaska?
Když nejde gena, použijeme tedy jen hlavní plachtu? Ani to není ideální. Sice plujeme dobrým kurzem, ale znovu nám chybí výkon, a navíc musíme být velmi pozorní za kormidlem. Dojde-li k chybě, poznáme to až ve chvíli, kdy letí hlavní plachta na druhý bok.
Křižování po větru
Osobně volím taktiku křižování po větru. S genou a hlavní plachtou je možné plout kurz mezi 140° a 150° na skutečný vítr, aniž by byla gena skrytá za hlavní plachtou a padala. Díky tomu dokážeme udržet rychlost a plavba je pohodlná.
Je-li to možné, použiji přitom autopilota v módu WIND. Najedu si přibližný kurz po větru, kdy je gena ještě stabilní a zapnu autopilota do WIND módu. Po stupních doladím kurz na rozumné maximum po větru, aby gena nepadala. Padá-li plachta, je příliš schovaná za hlavní plachtou a je třeba trochu vyostřit.
Autopilota máme nastaveného, jachta pluje na zadobok nejvíce po větru, jak to jde a jediné co je třeba, je občas nějaká ta halza.
Gena indikuje problémy
Bez autopilota plujema na zaďák stejně. Nastavíme plachty a hurá maximální kurz po větru. Objeví-li se nebezpečí halzy, protože začneme moc odpadat, ihned nám to řekne kosatka, protože ztratí vítr. To je signál, abychom vyostřili.
Častá chyba
Častou chybou při výše uvedeném stylu plavby je, že přiostříme a plujeme hodně na rychlost. Posádce se líbí, že jachta pluje rychle a na kurz nehledí. Na to je třeba dávat pozor, protože pak je to jen plavba tam a nazpátek, bez progresu. Aby k tomu nedocházelo, nastavte si na přístrojích místo běžné rychlosti VMG, tedy rychlost, která ukazuje, jak rychle postupujete po větru (nebo proti větru). Čísla vás donutí najít správný kurz.