Jachting od sauny k sauně
Mnozí jachtaři již jsou plavbami na jihu Evropy znuděni a hledají jiné atraktivní lokality. Jachtařský instruktor Dan Přívara se příští rok znovu vydává daleko na sever, do oblasti plné ostrovů, ostrůvků, útesů a mělčin mezi Finskem a Švédskem. Jaká je plavba daleko na severu v době, kdy slunce (téměř) nezapadá?
Dane, příští rok se znovu vydáváš na konci května na sever Baltu do Finska. Plánuješ plavbu z Finska přes souostroví Alandy do Švédska do Stockholmu. Co tě daleko na severu nejvíce přitahuje?
Sever mě láká odjakživa víc než kdejaká exotická destinace. A to nejen na lodi. Je to pro mě tak trochu tajemné, i když, realisticky vzato, na něm nic moc tajemného není. Každopádně je tam fantastická příroda a zajímavá architektura a příjemní lidé. Navíc jachtařsky jde o navigačně velmi složitou oblast.
Je dobré se na sever vydat takto brzy?
Hlavní výhodou je, že je to stále před sezónou. Vše je prázdné, turistů prosté. V sezóně je pak všude plno. A k turistům se také přidají komáři, které fakt nemusím. Na přelomu května a června tam ještě nejsou.
Říkáš, že se jedná o navigačně složitou oblast. Co si pod tímto pojmem máme představit?
Zdroj Navionics
Ostrovní labyrint mezi Finskem a Švédskem.
Je to složité, chyby se zde neodpouští. Plno mělčin, vše je značeno enormním množstvím kardinálních znaků. Většinou to jsou jen žlutočerné plastové tyče. Je to labyrint, který vyžaduje mnohem větší pozornost, než na jakou jsme na jihu zvyklí. Pokud správně interpretujete bóje - kardinální znaky - problém by být neměl. Někdy ale chybí jistota. A jindy přebývá mlha. Najetí na mělčinu je zde časté. Nám se jednou také povedlo udělat navigační chybičku a hned jsme najeli kýlem na skálu. Na plotru sice byla, ale neměli jsme dostatečně přiblížený zoom. Toto je velká škola navigace. Naštěstí se vše obešlo bez škod, ale bylo to poučení pro všechny.
Kardinální znaky, náběžníky, stovky a tisíce bójí, to je na jihu Evropy nezvyklé. Je možné se řídit jen podle bójí, nebo je třeba mít k ruce podrobnou mapu?
Foto Kryštof Zeman
Půvabných zákoutí je na ostrovech všude plno.
Mapa je zde k nezaplacení. Je to skutečně rozlehlá oblast se spoustou cestiček a slepých uliček. Představa, že trasu plánuji na plotru, tak to bych asi zešílel. Myslím, že zde je nutné víc než kdekoli jinde, stále znát svoji polohu, protože zabloudit skutečně není problém. Místní to samozřejmě, stejně jako všude, mají dost na háku. Ale oni tu znají každý kámen…
Jak je to v oblasti s kotvením. Stojí se zde na kotvě, na bójích, v přístavech, nebo marínách?
Přiznám se, že já jsem se na kotvu někde v opuštěné zátoce moc nehrnul. Na přelomu května a června je ještě brzy, lodí minimum a tak jsme hodně vyhledávali přístavy, abychom se mohli projít po pevnině a dát si saunu. V té době byly prázdné i maríny. Velmi často se zde kotví přídí ke břehu respektive ke skále, kde bývají různé skoby a háky k vyvázání. Ze zádě je pak vypuštěná kotva na laně. V marínách se téměř vždy vyvazuje přídí a záď je přivázaná k bóji.
Platí se za přístavy? Kolik?
Foto Dan Přívara
Jeden z mnoha přirozených přístavů.
Cena s naší Dufour 44 byla 30 - 35 eur. Tedy, pokud bylo komu zaplatit. Ve Švédsku se maríny objednávají dopředu a platí se přes internet od 380 do 450 SEK.
Jaké je v přístavech zázemí?
Zázemí bývá velmi jednoduché, ale v krásném severském stylu. Samozřejmostí je elektřina, voda, sprcha a hlavně sauna, kterou jsem za 14 dní využil devětkrát. Vše je většinou v ceně mariny. Další zde běžnou věcí je vysavač fekální nádrže. Je všude a zdarma, takže nikoho ani nenapadne vypouštět waste tank do moře.
Je zde nějaká možnost výletů po okolí? V Řecku je možné si půjčit na ostrovech mopeda. Co na Alandech?
Foto Kryštof Zeman
Stavba lodí zde má dlouhou tradici, kterou připomínají četná muzea.
Na moped jsem nikde nenarazil, nebo si to neuvědomuji, ale na ostrově Kokar nám byla v ceně mariny zapůjčena kola a mohli jsme si projet okolní vesničky.
Co je na ostrovech zajímavého a jak je to s množstvím turistů?
V hlavním městě ostrova Aland, Mariehamn mně uchvátilo muzeum lodi Pomern. Plnoplachetník z roku 1908, který vozil pšenici z Austrálie. Mariehamn je město s necelými 12 000 obyvateli, které určitě stojí za návštěvu. Na ostatních ostrůvcích jsou jen malé vesničky. Všude krásná příroda, borové lesy, žulové balvany, svěží vegetace. Jelikož jsme oblast navštívili před sezónou, moc turistů jsme nepotkali. Až pak ve Stockholmu.
Plavba začíná v půlce května, tedy cca měsíc před slunovratem. Kdy zapadá a vychází slunce a je v noci ještě tma? Jak se s tím naše středoevropské organismy vyrovnávají?
Foto Kryštof Zeman
Na přelomu května a června slunce zmizí za obzor jen na chvíli.
No občas je to trochu na hlavu, když ve dvě ráno jdete na záchod a máte pocit, že jste zaspali. Je parádní, že vás při plavbě rozhodně nestresuje čas doplutí. Za tmy by se mi mezi kardinálními znaky, které nejsou osvětlené a mají jen odrazky, plout moc nechtělo. Oblíbeným vtipem byla odpověď na otázku, kdy tam doplujeme? „Do tmy tam budeme.“
Většina plavby se odehrává mezi ostrovy. Nejprve Turku Archipelago, pak Alandy a nakonec Stockholm Archipelago. Jak dlouhý je úsek na otevřeném moři?
Člověk má pocit, na jakou plavbu se vydává. Absolutní většina plavby vede jedním z ostrovních labyrintů. Přejezd mezi bludišti je jen 23 NM, takže žádná dlouhá plavba to není. Jednoznačná výhoda je, že jste většinu času schovaní před vlnami. O to víc je nepříjemná mlha. Také nás zastihla. A moc místa na chyby zde není…
Je něco zajímavého k vidění ve Stockholmu?
Foto Pavel Nesvadba
Severské vody jsou bludištěm kardinálních znaků.
Tak na prvním místě určitě Vasa muzeum. Pokud pojedete do mariny v centru Stockholmu, budete stát přímo vedle něj. Je to velkolepá loď z roku 1628, která uplula asi 1500 m a potopila se. V roce 1961 byla vyzvednuta a zrestaurována. Okolo ní pak byl vybudovaný suchý dok a celé muzeum.
V době naší poslední návštěvy byl Stockholm trochu naruby. Bylo zde setkání vojenských sil NATO, kdy probíhalo společné cvičení. Takže konečně se mi podařilo si z blízka prohlédnout pověstnou minolovku se třemi zelenými světly. Následně jsme si obepluli zakotvenou americkou vrtulníkovou loď USS Kearsarge. A mnoho dalších strašidelných vojenských plavidel.
A zároveň se v centru Stockholmu konal běžecký maraton, takže město bylo neprůchodné.
Co bys čtenářům v této oblasti nejvíce doporučil?
Foto Dan Přívara
Kotvení na severský způsob.
Rozhodně nebát se sem vyrazit. Chce to být na některé věci trochu opatrnější, ale nic extra záludného tu není. Pro mě je to určitě oblast, kam se budu rád vracet. Finové i Švédové jsou vlídní a není tu takový ten chorvatský stres.
Charterová společnost na severu nabízí jen relativně staré lodě. V jakém jsou stavu?
Toho jsem se před vyplutím trochu obával, měli jsme loď z roku 2002. Ale po jejím shlédnutí jsem se uklidnil. Charter je malý, a tak se o lodě stará přímo majitel, který nám ji i ukázkově předával. Bylo na něm vidět, že mu na lodích záleží, že to není jen spotřební materiál, jak vídáme na jihu.
A co oblečení s sebou. Jak je to s počasím? Teplo, nebo zima?
Foto Dan Přívara
Švédská Vasa...
Přirovnal bych to asi k lepšímu chorvatskému dubnovému počasí. Sluníčko hřeje, ale moře má asi 9 stupňů. Takže pokud nejste zrovna po sauně, je to dost osvěžující. Jak jsem říkal, skutečně nepříjemná je v této oblasti mlha, která se občas vytvoří. Ale jinak u severního pólu ještě nejsme, takže žádné omrzliny nehrozí.