Já tomu příběhu nevěřím!
Tento chorvatsko-italský příběh se mi zdá přitažený za vlasy. Není přeci možné, že by se to stalo takto... A nezdá e to ani italské policii, která prověřuje vrak rybářské lodě, který potápěči objevili na hloubce kolem 10 metrů.
V sedm ráno otvírá Andrea Di Maggio svoji kavárnu u pláže Torrette ve Fanu na východním pobřeží Itálie. V té chvíli zahlédne dva chlapy, kteří vylézají z moře a křečovitě se drží bóje. Neuměli italsky ani anglicky, ale rukama nohama vysvětlili, že přežili ztroskotání lodi (rukomluva má pro potopení lodě jasný znak, ruka s dlaní dolů zamíří šikmo k zemi, ústa vydávají zvuk potápějící se lodi).
Andrea se snažil dále dvojci trosečníků pomáhat a na jejich žádost zavolal policii.
Policie byla v těžbě informací úspěšnější než Andrea (je známo, že italská policie je skvěle jazykově vybavena). Dva třicetiletí Chorvaté vypluli z ostrova Lošinj na 14 m dlouhé rybářské lodi. V polovině plavby zapnuli autopilot a tvrdě usnuli. Nikým neřízená bárka pokračovala několik hodin směrem k Itálii. Minula několik tankerů, kontejnerovou loď s nákladem banánů pro východní Evropu a ruskou letadlovou loď Admiral Kuzněcov.
Unavené rybáře prý vzbudil až náraz na útes. Rána a loď šla ke dnu. Prý k tomu došlo cca 1,5 km od pobřeží u městečka Fano. K překonání této vzdálenosti potřebovali 3 hodiny.
To je celý příbeh dvou chorvatských trosečníků na západě Jadranu.
Minimálně dvě věci mi na tom nesedí. Z Lošinje do Fana je to cca 75 mil. Rychlost rybářské lodě bych odhadoval maximálně na 10 uzlů. To by znamenalo, že šlo o zatraceně dlouhý mikrospánek. Dále mi je divné, kde před Fanem narazili do útesu. 1,5 km od břehu tam nic takového není.
A divné to je i italské policii, která se dála do prohledávání vraku.