Blbost, nebo shoda okolností?
Video destrukce katamaranu na kamenech ve vjezdu do maríny Alimos v Athénách mělo mnoho shlédnutí. A mnoho reakcí. Ačkoli je možné s většinou z nich souhlasit, přesto bych měl pro nešťastníky na útesech více pochopení. I proto, že jsem se sám v podobné situaci ocitnul.
Vidíme-li loď na útesech (stejně jako auto v příkopu), vidíme jen konec filmu. A těžko budeme hodnotit film podle závěrečné scény. I když to často svádí. Katamaran skončil na kamenech. Co se ale dělo předtím?
Video je uvedeno titulky, které říkají, že do jachty uhodil blesk a mimo jiné nešly nastartovat motory. Proto se skipper rozhodl zajet do přístavu na plachty. Počasí přitom nebylo právě vlídné…
Loď po zásahu bleskem má odepsáno mnohem víc věcí než jen startování motorů. V takovém případě je s největší pravděpodobností ze hry celá lodní elektronika, včetně navigace. Je otázkou, jestli půjdou nabíjet telefony. Možná ano, možná ne, nevím. Pokud nabíjení nefungovalo a posádka nebyla zkušená, mohla své telefony vybít při používání navigace, než se dostala k domovské maríně. Navíc mohla být v časovém presu, kdy někteří členové posádky mohli spěchat na letiště.
I dále budeme klást na stůl kdyby. Byla-li posádka nezkušená, mohla být pro ni plavba v bouřlivém počasí zážitkem na hraně přežití (pocitově). Ještě se zkušeností s bleskem… Strach ve spolupráci s lehkou mořskou nemocí dokážou změnit chování postižených tak, že na argumenty neslyší (těžká mořská nemoc nikoli, to již jen ležíte a přáli byste si být po smrti).
A další kdyby. Za takové situace skipper, který je zkušenější o špetku než zbytek posádky, připluje před marínu. Jsou vlny, nemá spojení, posádce je zle. Všichni již chtějí být schováni za vlnolamem. Motory nejdou, co s tím. Vítr tlačí loď na břeh, nejlepší by bylo odplout. Takový nápad se však skipper neodváží posádce ani naznačit. Dobře ví, co by nastalo. Protože nefungují telefony, zkouší se dostat blíže ke břehu, aby se na někoho dovolal, nebo aby se pokusil vplout na plachty. Neodhadl ale schopnosti katamaranu, dostal se příliš blízko k vlnolamu, snášel ho vítr, neměl rychlost a nepovedl se mu obrat. To už je jedno. Výsledek už znáte.
Mohlo to být i jinak, ale vždy má nehoda za sebou nějaký příběh. Obvykle lidská chyba, často ale pochopitelná, pokud příběh známe. Na vině může být počasí, které panovalo před nehodou, nebo mělo panovat po nehodě. Mnohdy se ptáme, proč do takového počasí vyplouvali. Třeba to ale bylo nejlepší počasí za 14 dnů a loď nutně musela být jinde. Třeba byla posádka unavená, nebo byly na palubě jiné problémy, které vyžadovaly řešení. Častým problémem u charterových lodí bývá opožděný návrat do maríny, za který hrozí finanční sankce. To je důvod, proč plout v noci, ačkoli to skipper do té doby nikdy nevyzkoušel.
Obvykle je mnoho krůčků, které vedou k velké chybě a jeden každý je vysvětlitelný a opodstatnitelný. Pokud je všechny neznáme, hodnotíme jen fotografii, nikoli film, který vedl k jejímu vzniku. Hodnotíme 3D obrázek a nikoli 4D příběh.
Tím samozřejmě nemíním nijak popírat, že nejsou chyby, za nimiž vysvětlení chybí, že nejsou jachtaři, kteří nevědí, co činí. Vždy je však třeba hledat příběh. Na jeho zhodnocení je dost času.
Nakonec chybovat je lidské. Důležité je, neudělat tu samou chybu dvakrát.