Jan Koukal / neděle 3. ledna 2016 Kam zmizely bouře minulých staletí? V roce 1993 poprvé obeplula plachetnice svět pod 80 dnů. Bruno Peyron na katamaranu Explorer. V té době ještě Jižní oceán bičovaly silné bouře, se kterými se stateční jachtaři museli potýkat. Dnes se vše zdá být jinak. Je to pravda? V roce 1994 doplouval do cíle Jules Verne Trophy katamaran Enza New Zealand pod vedením Petera Blakea a Robina Knox-Johnstona. K ostrovu Ouessant se blížil v silné bouři. Posádka dokonce vypouštěla za zádí lana, aby loď zpomalila. Předposledním držitelem trofeje je Groupama 3 (dnes letí Jižním oceánem se jménem IDEC Sport na přídi). V roce 2010 prolétl trimaran Jižní oceán ve větru, který jen zřídka překonal hranici 30 uzlů. O dva roky později Banque Populaire V v těch samých místech neplul v silnějším větru, než 40 uzlů. Co to znamená? Zeslábl v Jižním oceánu vítr? Bouří dříve všedních již není více? Nebo co se vlastně stalo? Že by přestalo foukat, to se bát nemusíte. Na jihu se stále honí jedna níže za druhou a vítr bičuje ledovou hladinu stejně, jako v dobách minulých. Potom tedy kde je rozdíl? Co se stalo? Proč nepřichází zprávy o soubojích závodníků s živly? Technický pokrok Za vše může technický pokrok. Ve dvou oborech. Tím prvním je meteorologie. Předpověď počasí je stále přesnější (i v dlouhodobém výhledu). Navigátoři tedy mohou trasu vybírat tak, aby se vyhnuli tomu nejhoršímu. Tím druhým je rychlost lodí. Pro oba trimarany, které jsou nyní na cestě Jižním oceánem, není problém udržovat dlouhodobý průměr nad 30 uzly. Jakou to má spojitost s bouřemi? Rychlost tlakových níží a front je podobná. Takto rychlé lodě si mohou vybírat, na jakém místě tlakové níže poplují. Plavba Jižním oceánem V Jižním oceánu se ženou k východu bouřlivé tlakové níže. Jedna za druhou. Rychlý trimaran se potřebuje usadit před studenou frontu do zadobočního větru. Dlouho dopředu ví, že se níže blíží, proto má čas si najít ideální místo, kde na ni počkat. Pak již je jen nutné, se před frontou udržet. Pokud je třeba silnější vítr, trimaran odhalzuje a zamíří více ke středu níže. Pro slabší vítr stačí pár stupňů vyostřit a od středu níže se vzdálit. Je to snadné. Stačí mít rychlost. Dříve to tak nebylo. Lodě byly pomalejší, ve hře na kočku a mys s nížemi tahaly za kratší konec. Níže je válcovaly jedna za druhou. Nebylo možné si vybírat. Proto bylo vše dramatičtější a bouře silnější. Proto se dnes zdá, že při plavbě Jižním oceánem o nic nejde. Zdát se to ale může jen nám. Z tepla domova. Z kanceláře vyhřáté ústředním topením. I když je na jižní polokouli léto, panuje v místech, kde se nyní lodě pohybují, podobné počasí, jako dnes u nás. Teploty kolem nuly, občas sníh či zmrzlý déšť, ledové moře a do toho všeho silný vítr. Nemusí být bouře proto, aby to bylo na palubě ostré. A zima. Zk…..á zima. Pokud se ale do Jižního oceánu vydáte na své lodi vy, vězte, že pořádných bouří si užijete stejně, jako Ti, co tam byli před vámi. Polohu lodí najdete zde a zde. Cik cak mezi ledovci Velké problémy před přídí Související články Kolik mil upluje plachetnice za den? Na rekord zatím ztráta… Loick Peyron o důležitosti štěstí