Bouřka na Kornatech
V úterý 4. 5. 2020 vyjížděla naše malá flotila o dvou Baváriích Cruiser 37 a celkovém počtu 13 osob ze Šibeniku. Z pozice velitele flotily jsem nás ze severní strany ostrova Tijat nasměroval na západ v kurzu 260° s cílem cesty na muringovém stání na ostrově Smokvica. Během plavby foukal jihovýchodní vítr o rychlosti cca 16 uzlů. Na základě výpočtu jsem stanovil přibližnou dobu dojezdu a pluli jsme vstříc Kornatům. Věděl jsem, že se mohou objevit lokální bouřky. Hustá oblačnost se začala tvořit jak nad Šibenikem, tak západně od nás. Na první dojem se nejednalo o nic dramatického, ale vzhledem k předpovědi jsem trimoval vytahané plachty, jak nejlépe jsem uměl. Zhruba 0,5 NM před Smokvicí jsem nastartoval motor a směřoval přímo do zátoky. Viděl jsem 2 volné bójky a ihned dal zprávu naší druhé lodi o příznivé situaci. Následně jsem také spatřil volná muringová stání a bylo jasno, že dosáhneme cíle dokonce s předstihem. Měl jsem záložní plán „B“ na molu u restaurace Opat na jihovýchodním konci ostrova Kornat a druhý záložní plán „C“ byl Ravni Žakan.
Vyvázali jsme se u mola stejně tak jako naši parťáci, abychom byli připraveni na špatné podmínky. Během naší přípravy přišel místní chlapík a vzkazoval mi, že to není dobré místo vzhledem ke směru větru. Já byl přesvědčený o opaku, přestože stále foukal jihovýchod. Když vám to ale tvrdí místní, tak to bude pravda, napadlo mě. Protože jsem podmínky opravdu kontroloval a přijímal odpovědnost také za druhou loď, jsem se rozhodl zůstat. Shodli jsme se na tom i s Milošem Maxou, kapitánem druhé lodi. Posádky obou lodí připravily plavidla na bouřku v ukázkovém čase a přesně tak, jak to má být. Na palubě nezbylo nic, co by mohlo nekontrolovaně nabírat vítr. Čluny byly uvázané za druhým molem u ostatních menších lodí tak, aby nehrozila jejich ztráta.
Během pěti minut se jihovýchodní vítr zastavil a sílu začal velmi rychle nabírat severozápad. Tedy vítr v opačném směru. Přes kopec zátoky už byla vidět hrozivá hradba oblačnosti dokazující, že tady má moc opravdu někdo jiný než my. Zhruba hodinu bičoval zátoku brutální vítr a kapky bodaly do tváře ve vodorovném směru. To vše, když jsme byli téměř čistě v „závětří“. Ocenil jsem jachtařské vybavení a holiny. Nástup větru od klidné fáze do maximální síly netrval ani 10 minut! Jeho síla byla překvapivě silná až hrozivá, ale hladina byla relativně klidná. Muringy i vazáky konaly svou práci na jedničku.
Kdybych poslechl místního chlapíka, nestihl bych dojet na jiné místo a bouřka by nás zasáhla na moři. Z toho plyne při nejmenším nepohoda, stres a větší pravděpodobnost výskytu problému. Což dokazují videa a fotky pořízené napříč Chorvatskem.
Přeji všem kapitánům mnoho šťastně naplutých námořních mil, dobrou posádku a občas určitou dávku štěstí. Ta nikdy neuškodí.
Radek Dvořák, Miloš Maxa a naše skvělé posádky!