Zimování jachty, příprava zimoviště
V předchozích dílech seriálu jsme pokládali stěžeň, vytahovali jachtu z vody a prováděli přednostní práce na trupu. Nyní si přiblížíme, jak loď na souši správně přechovávat.
Na vleku
Malé lodě transportovatelné za autem, mohou být uskladněny na vleku. Podvozek vleku je záhodno podepřít v osách dřevěnými trámy či špalky, aby pneumatiky nebyly celou zimu zatíženy v jednom bodu. Pokud nebude vlek s lodí pod střechou, i on si zaslouží základní péči a údržbu, aby toto zimování nebylo to poslední, k čemu poslouží.
Podepření jachty
Podepření jachty dřevěnými hranoly, latěmi a klíny je nouzové řešení, když nejsou k dispozici kozlíky určené k zimování lodí. Přesto je toto nouzové řešení na zimovištích stále často k vidění. Vyžaduje pečlivost i zkušenost a je časově náročné. Nikdy nelze vyloučit, že podpěry za silného větru sklouznou, nebo se dokonce zlomí.
Pro bezpečné uskladnění je důležité, aby jachta stála pevně na kýlu. Boční podpěry mají jen pomocnou funkci. Podpěry samozřejmě musejí být spolehlivé, aby odolaly větru či přívalům sněhu v případě venkovního uskladnění a aby bylo možné se na lodi pohybovat při servisních pracích.
Bezpečnější než stojky jsou podpěrné podstavce. Postranní podpěry se opatří úhlopříčnými výztuhami, aby nemohly sklouznout podélně. Příčnému sklouznutí předejdeme ukotvením do země. Mezi obšívku lodě a podpěry s výztuhami se dá ochrana proti poškození trupu.
Skladovací podstavce
Většina zimovišť by měla být vybavena bezpečnými skladovacími podstavci, pevnými nebo rozložitelnými, z ocelových nebo hliníkových profilů. Existují nejrůznější konstrukce. Většinou mají kýlovou desku a nastavitelné stranové opěrky s polohovatelnými patkami. Některá zimoviště nabízejí i kozlíky na míru pro různé sériově vyráběné jachty.
V zimovištích limitovaných prostorem se mohou uplatnit mobilní varianty - třeba přestavěný podvozek nákladního auta, upravený na míru. Umožňuje to šíbování s uskladněnými loděmi, v případě potřeby i transport mimo zimoviště.
Zakrytí
Lodě, které zimu tráví pod širým nebem, musejí být přikryty. Jinak budou jarní práce na palubě o poznání delší. Ale i v hale může být plachta užitečná - například jako ochrana před prachem.
Zastřešovací konstrukce
Může se vyplatit vyrobit si "krov" pro zakrytí plachtou, který pak můžeme použít každoročně. Konstrukce by měla být samonosná a neměla by používat příďový a záďový koš jako opěru. „Střecha“ by měla být tak šikmá, aby po ní klouzal sníh a odtékala voda. Kaluže jsou nepřípustné.
Jako „hřeben střechy“ se často používá i stěžeň uskladněný na příďovém a záďovém koši nebo – což je rozhodně lepší – na odpovídajících stojanech. Není to však dobré řešení. Jednak konce stěžně pak vyčnívají zpod plachty, jednak je stěžeň vystaven dlouhé měsíce bodovému zatížení, což může vést k únavě materiálu.
Ventilace
Pod plachtou musí v každém případě proudit vzduch, neboť plachta "připláclá" je ideálním startérem hnilobných procesů. Štíty plachty proto musejí být pootevřeny. Rohy se pevně přivážou kolíky k zemi, aby odolávaly větru.
Připevnění plachty
Plachta zakrývají loď se nikdy neváže k podpěrné konstrukci, nýbrž ke kýlu a trupu. Důvod je nasnadě - pokud pod plachtu pronikne silnější vítr, mohl by podpěry vytrhnout a loď shodit. Jelikož lanka k připevnění plachty ve větru pracují, měl by být vnější plášť lodě chráněn hadry nebo pěnovou hmotou proti oděru.
Kvůli lepší ventilaci je ještě vhodnějším řešením plachtu připevnit k zemi. Ovšem tak, aby vítr nemohl plachtu vzdouvat.
Čištění trupu a paluby
Ještě při zavěšení lodi na jeřábu se podvodní část trupu ostříká vapkou. Narostlá vegetace se tím odstraní dříve, než stačí vyschnout. Ponorovou část lodě lze stříkat bez obav až do tlaku 100 barů. Tím se neuvolní jen špína a vegetace, nýbrž i odchlíplá barva a možné bubliny v gelcoatu.
Na trupu, který je nad vodou, se pracuje se sníženým tlakem (asi do 40 bar). Není-li k dispozici vysokotlaký čistič, přichází na řadu o poznání méně populární metoda - očista kartáčem.
Custom Editor Options