Úvaha o elektrickém vařiči na palubě
Na soukromých jachtách se stále více setkávám s elektrickými vařiči v lodní kuchyni. Je to čisté, nevýbušné, není třeba běhat po přístavu a shánět správnou plynovou bombu. Přesto mám něco proti.
Rozvoj elektřiny na vaření umožnily především lithiové akumulátory. Cena je vysoká, ale pro majitele lodí akceptovatelná. Máte-li 15 milionů na loď, milion na roční provoz, máte i na sexy baterky. Nemusíte běhat pro plyn, řešit narezlé plynové bomby, nemusíte se bát exploze. A elektrický sporák v kuchyni vypadá tak dobře…
Také se mi líbí. Snažím se ale na problematiku dívat z pohledu delších plaveb. Plynový vařič je jednoduché zařízení. Regulátor usměrní tlak plynu. Přidáme-li k plynu vzduch, škrtneme, plyn hoří. Jednoduché. A náhradní díly si mohu vozit s sebou, není jich tolik. Situace může být problematická s obstaráváním správných nádob na plyn v různých částech světa, ale to je řešitelné redukcemi. Je to sice starost a žrout času, ale když plujete kolem světa jste ostřílený borec, který takovou věc snadno vyřeší. Plynový vařič je vlastně spolehlivé zařízení.
Používáme-li na lodi na vaření elektrický vařič s indukční varnou deskou, jsme přeci jen závislejší na technologiích. Z baterek musíme přes měnič vytvořit 230 V, varná deska s dotykovým ovládáním bude také složitější než plynový vařič. A jak mnozí jachtaři vědí, co se na lodi může posrat, to se dříve či později posere. Máme-li servisáka na dosah, nemusí to být problém. Potřebné opraví, nebo koupíme nové. Na otevřeném moři to může být těžko řešitelné a na atraktivních ostrovech odříznutých od civilizace také.
Je to jen můj názor, který mi možná vyvrátíte, ale mě v takovém případě přijde méně sexy plynové řešení praktičtější.