Utáhneme si oprátku sami?
Ještě jednou se vrátíme ke krizi způsobené koronavirem u nás. Snad už naposled… Jde ale o téma, které je pro jachtaře mimořádně citlivé. Když nás nepustí za hranice, můžeme se s jachtingem rozloučit.
Na úvod bych chtěl ještě předejít rozhořčeným reakcím. Vím, že se jachting dá dělat i u nás. Je to ale něco jiného…
Žádné cesty ven…
Vláda nám zakázala vycestovat za hranice. Chce nás chránit, protože za hranicemi na nás číhá nebezpečí. Vedení státu si naštěstí hrozbu za plotem uvědomuje, tak nás tam nepustí. Pro naše dobro…
Je to jak s ovcemi v horách. Mohou si jít kamkoli, kam jim bača dovolí. A na noc je zavře do ohrady. Dělá to pro jejich dobro. Ovce jsou hloupé. Neuvědomují si nebezpečí za vraty ohrady. Jsou vděčné bačovi, že se o ně tak hezky stará. Jsou vděčné tak, že nakonec mu s veselým bečením vlezou pod nůž…
Podobně se o nás starala státostrana před rokem 89. A jak jsme se měli… Všechno nalinkované, práce pro všechny, naprostý blahobyt. Jen místo hajzlpapíru bylo občas třeba použít stranický tisk.
A lidé tleskají…
Dnes máme zakázáno vycestovat za hranice jako tehdy. Hotovo, zavřeno, šlus… A shora se ozývají řeči o tom, že by to mělo trvat rok, možná dva. 10 milionů lidí by mělo být na rok zavřeno v lochu. A mělo by být za to rádo. Protože jak říkal AB, to vězení je přeci krásné a bezpečné…
Je hrozné, že parta u vesla takto uvažuje. Ale mnohem horší se mi zdá, že většina obyvatel svým věznitelům tleská.
Podle průzkumu společnosti European National Panels by pouze 30 % národa chtělo tento zákaz zrušit. 70 % je s vězením spokojeno. Přesně 65 % považuje za nezbytné zákaz vycestování podržet, dokud se vir šíří.
Zajímalo by mě, jak si vykládají situaci, dokud se vir šíří. Dá se předpokládat, že koronavirus už tu s námi zůstane podobně, jako vir chřipky. Mysleli to tedy tak, že už se k moři nepodíváme nikdy? Nebo prostě jen nemysleli? (5 % pomatenců by zákaz aplikovalo natrvalo, ale ty nechme být, ti žijí v jiném časoprostoru.)
I kdyby to nebylo nastálo. Předpokládejme, že se grupa tázaných zamyslela a řekla si, že vir se přestane šířit ve chvíli, kdy bude vakcína. Nepravděpodobné, ale budiž. Lékaři (něco o tom vědí) tvrdí, že bezpečná vakcína nebude dříve než za rok, možná za dva. Lidé tedy souhlasí s tím, že se rok nebo dva nepodívají za hranice? Nebudou moci si zajet do Vídně, do Drážďan, k moři, nebo jen na šoping za čáru. To je silná káva!
Zdá se mi to, nebo se opravdu chováme jako ty bačovi ovce?
Nebezpečný svět
Uvědomuji si, že kolem číhá nebezpečí. Za stěnami domku, za hranicí města, za hranicemi státu. Všude číhá nebezpečí. Může mě zabít blesk při bouřce, může mě přejet auto, můžu dostat infarkt, když se vztekám při sledování zpráv. Život je nebezpečnej. Nebezpečí smrti na nás číhá od chvíle početí.
Dnes je tu další nebezpečí navíc. Na hromadu rizik přibylo jedno další. Možná větší, možná menší než ty ostatní. Je to ale jedno. Je to jedno další. Byl bych ale rád, pokud bych se s ním mohl poprat sám. Nejspíš budu dodržovat stejná opatření, jako nám přikazuje vláda. Byl bych ale raději, kdyby na mě nekoukala jako na debila, který neumí do pěti počítat a dala mi možnost volby. Je to pro mě důležité. Chci mít možnost volby. Mohu si vybrat dobře, mohu si vybrat špatně. Je to ale moje volba. A rozhodně si nepřeji, být zavřený s ovcemi v ohradě a čekat, až přijde řezník.