Unikátní britské majáky 4: Bishop Rock a Beachy Head
V tomto díle si představíme smetánku mezi britskými majáky. Maják na ostrůvku Bishop Rock je "pokračovatelem tradice" založené majákem Eddystone, ikonický Beachy Head pak platí za hotovou celebritu.
Zápis v Guinnessově knize rekordů, množství odkazů v i v pop-kultuře či přízvisko "Král mezi majáky". S tím vším se setkáme, chceme-li pojednat o majácích Bishop Rock a Beachy Head.
Král na Biskupské skále
Foto Richard Knights, CC BY-SA 2.0,
Bishop Rock
Eddystone, Belly Rock, Skerryvore. Stále stejný příběh, dalo by se říci. Nepatrná pevnina, často skrytá těsně pod hladinou, daleko od pobřeží. Postrach všech posádek a maják jako vysvobození. Jenže jak jsme si ukázali v předchozích dílech, každý z těchto majáků byl a je něčím unikátní. A nejinak je tomu v případě majáku Bishop Rock, přezdívaného Král mezi majáky.
Ostrůvek Bishop Rock je součástí souostroví Scilly jihozápadně od mysu Land´s End v hrabství Cornwall. Seznam jeho obětí je podobně dlouhý, jako je tomu u výše zmíněných skalisek. Zmínit můžeme válečnou loď královského námořnictva HMS Association, která zde ztroskotala v roce 1707, což si vyžádalo 1550 obětí, brigu Theodorick potopenou v roce 1839 či 600tunový kolesový parník Brigand, který skála rozpárala v roce 1842.
Grafika Eugenio Ribera, José Librería Editorial de Bailly-Bailliere e Hijos
Tento maják na Bishop Rock dlouho nevydržel
O výstavbě majáku v oblasti se začalo vážně uvažovat v roce 1818. Stavba ale začala až v roce 1847 pod záštitou společnosti Trinity House a podle návrhu jejího šéfinženýra Jamese Walkera, tehdy již zkušeného stavitele majáků.
Walkerovým prvním návrhem na Bishop Rocku byla 37metrová věž sestávající z ubytovací části a lucerny umístěných na vysokých železných pylonech. V roce 1850, dříve než se v lucerně mohlo poprvé rozsvítit světlo, však byla konstrukce rozmetána bouří.
Při druhém pokusu o rok později již Walker vsadil na kámen. Přes značné obtíže se stavbu po sedmiletém úsilí podařilo dokončit bez ztrát na životech. Ačkoli šlo o mnohem bytelnější konstrukci, tváří v tvář plné síle Atlantiku se maják ukázal jako zranitelný: za silného počasí se věž pravidelně kymácela a vibrace byly natolik silné, že způsobovaly pády předmětů z polic a praskání optických přístrojů.
Grafika Encyclopædia Britannica (11th ed.)
Konstrukce Bishop Rock
Během jedné obzvláště silné bouře v dubnu 1874 věží otřásaly vlny údajně o výšce 37 metrů, které rozbily zesílené sklo lucerny. Později téhož roku se na ostrůvek vypravil nástupce Walkera ve funkci šéfinženýra Trinity House James Douglass, aby tu s partou dělníků vyztužil spodní část věže železnými pásy.
Další bouře o sedm let později z majáku vyrvala několik žulových bloků nad hladinou. Douglass se vypravil na inspekci a shledal vážné narušení konstrukce. Vypracoval tedy návrhy na její zpevnění položením dalších žulových kamenů do skály a jejich svázání s majákem rybinovými spoji.
Plán rekonstrukce nakonec znamenal téměř kompletní přestavbu: zahrnoval obložení Walkerovy věže novými vnějšími žulovými vrstvami, odstranění starého patra lucerny a stávajících vnitřních podlaží a následné zvýšení zesílené věže o dalších 12 metrů. Omezit sílu vln se Douglass snažil tím, že základna měla tvar válce, nikoli kuželu. Práce byly zahájeny v roce 1883 s využitím zařízení, které bylo k dispozici po dokončení nového majáku Eddystone (který rovněž navrhl Douglass) v předchozím roce.
Video z výměny posádky na majáku.
Kameny byly opracovány mimo staveniště na přesné rozměry, poté byly dopraveny parníkem ke skále a následně jednotlivě vytaženy na břeh. Časově náročné propojení nových kamenů se starými trvalo do roku 1886, celá rekonstrukce byla dokončena o rok později.
Právě po této přestavbě maják získal přízvisko "Král". Jednak šlo o stavbu pohlednou, jednak o tehdy druhý nejvyšší maják v Británii. Především ale kvůli expozici vůči rozmarům otevřeného oceánu. A možná i proto, že stavba zabírá prakticky celý "ostrov", na němž stojí. Ten je zároveň zapsán v Guinnessově knize rekordů jako nejmenší ostrov na světě s nějakým lidským stavebním počinem.
V roce 1973 bylo světlo majáku poprvé elektrické. O tři roky později nechala Trinity House na vrcholu majáku pro lepší dosažitelnost postavit heliport. Strážci desetiposchoďový maják obývali do roku 1992, kdy byl jeho chod automatizován.
Esence britství
Foto The Book of Knowledge, The Grolier Society, 1911
Stavba majáku
Vedle majáku Eddystone platí za nejikoničtější britský maják Beachy Head. Stavba v tradiční červenobílé s bílým pozadím vysokého útesu na jižním pobřeží nedaleko města Eastbourne "si zahrála" v několika seriálech a filmech, Server Imdb.com uvádí třicet audiovizuálních děl, v nichž se tato lokalita objevila, včetně bondovky Living Daylights.
Jde o poslední klasický "útesový" maják (tedy stavbu mimo pevninu), který nechala Trinity House postavit. Stavba vysoká 43 metrů měla nahradit maják Belle Tout nacházející se na vysokém pobřeží. Ten byl postaven v roce 1834, ale jeho světlo se ztrácelo v mlze tak často, že bylo rozhodnuto o přesunutí světla k patě útesu, a tedy o výstavbě nového majáku.
Zakázku měl na starost hlavní inženýr Trinity House Thomas Matthews. Stavba probíhala v letech 1900-1902 ve vzdálenosti 165 metrů od skály. Ze staveniště na útes byla natažena provizorní lanovka pro přepravu dělníků a materiálu. Tak se na místo dostalo 3660 tun žuly použité k výstavbě věže.
V lucerně se otáčela katadioptrická optika s Fresnelovou čočkou, která vysílala dva záblesky každých dvacet vteřin. Novinkou byl dálkově ovládaný výbušný mlhový signál, vysílaný za mlhy každých pět minut. Strážci připevnili na ochoz majáku malou nálož s rozbuškou spojenou s dynamo-elektrickým odpalovacím zařízením v lucerně, odkud nálož odpalovali. Tímto způsobem vydávali varování až do roku 1976, kdy už byla do majáku zavedena elektřina. O sedm let později byl provoz automatizován, a strážci tak přestali být potřeba.
V roce 2010 Trinity House oznámila, že dosah světla bude snížen na 8 mil a mlhový signál zrušen. O rok později táž společnost uvedla, že již nebude obnovovat červenobílý nátěr majáku. Odvolala se na to, že vzhledem k současnému navigačnímu vybavení lodí již není výrazné barevné rozlišení potřeba a také na vysoké náklady. Trinity nátěr obnovovala každých deset let, přičemž náklady vyčíslila na 45 tisíc liber. Ještě v říjnu téhož roku byla zahájena kampaň Save the Stripes, jejíž mluvčí Rob Wassell uvedl, že na obnovu nátěru bude stačit 27 tisíc liber. Ty se také kampani podařilo vybrat a nátěr byl obnoven.
Vzhledem k tomu, že Trinity House chystá demontáž majáku Royal Sovereign, což je offshore plošina jihovýchodně Eastbournu, plánuje opět zesílit světlo na Beachy Head.