Tinos a 50 uzlů bájného větru
Vyplouváme na noc z Atén a cílem je Tinos. Fouká od severu kolem 20 uzlů. Až závěr je poněkud dramatičtější.
Z Atén kolem páté hodiny, po chvíli motorování přichází přes pevninu severní vítr. Obvykle kolem 20 uzlů. Oproti očekávání za Sounionem nesílí, a tak jen průměrnou rychlostí míříme na jih ostrova Kea.
Pod Keou nic, trochu si pomůžeme motorem, následuje stočený vítr za ostrovem a ostřejší kurz nad Kythnos. Tam vítr znovu dosahuje 20 uzlů, občas zesiluje na 25. Za Kytnosem je to stabilních 25 uzlů, rychlá plavba, vlny, které zvedají části posádky žaludek. V kokpitu je mokro, do bot teče kormidelníkovi na návětrném i závětrném boku. Máme Sun Odyssey 440, která přivádí každou vlnu na palubě pod nohy kormidelníka sníženou boční palubou.
Mimo nepříjemné vlny se dostáváme až v závětří ostrova Gyaros, kde znovu zpomalujeme. Vítr se znovu dostaví až pár mil za Gyarosem. Už je to ale stabilních 30 a velmi nepříjemné vlny, nepravděpodobně velké, vzhledem k blízkosti Androsu.
Máme třetí ref na hlavní, výrazně zmenšenou genu, rychlost stále kolem 7 uzlů. V kokpitu všichni mokří, vodní tříšť nepravidelných krátkých vln stále atakuje posádku.
Svítá. Nad vysokým Tinosem leží mrak a podle vln je jasné, že u Tinosu bude dost foukat. Ostříme, abychom se dostali k ostrovu. U břehu nebudou vlny a doufám (z neznalosti), že v těsné blízkosti břehu by mohl vítr lehat. Blížíme se k pobřeží a vítr výrazně sílí. Naštěstí se podle předpokladu zmenšují vlny.
Plachty jsme potřebovali, abychom se dostali mimo vlny blíže ostrova. Na nich by nám motor nepomohl. To se podařilo, jen při balení se na cca 40 cm roztrhla gena. Už je ale možná plavba na motor dále ke břehu. Vítr ale stále kolem 50 uzlů, všude ve vzduchu bílé pásy vodní tříště, která bičovala obličeje jachtařů. Všichni mokří, po noci unavení, část posádky s mořskou nemocí.
Na motor se probíjíme ke břehu, vítr neslábne. Už je vidět, že lepší to není ani v těsné blízkosti břehu, Vítr strhává vodní tříšť, ručička větroměru je na padesátce. Nejsou ale vlny a podél břehu plujeme na východ do přístavu.
Situace se nelepší ani v přístavu v Tinosu. Vítr chodí v častých poryvech přes 40. Mezi poryvy je času jen minimum. Zkoušíme couvat k molu. Mělo by to být snadné. Couvání proti větru. Jenže z nějakého záhadného důvodu má jachta tendenci se při couvání stáčet bokem k větru. Jeden pokus, stočí se při poryvu pravobokem, druhý pokus a je to levobok. Nevím. Přemýšlím proč, ale nevím. Zkusíme to několikrát. Pak jedeme na kotvu.
Poučení
30 uzlů meltemi v poryvech v předpovědi může znamenat, že na závětrné straně Tinosu to bude 50.
A to už je dost. Byl jsem blbý, ale teď už to vím.
Dále od ostrova vítr slábl, ale vlny byly dvojnásob nepříjemné.