Taky se vám to děje?
Na světě se dějou divný věci. Některé trápí ostatní a jiné i nás. Je to jako s hmyzem. Některá housenka je běžná a najdeme ji na každé hlávce zelí. To jsou protivenství, která se dějou všem.
Jenomže pak jsou pěkně vzácné housenky. Třeba taková, kterou najdeme na celém poli jen jednu. A nemusí to být žádná krasavice. To jsou vzácné příběhy, které se stávají jen jednomu z tisíce, maximálně dvěma.
Protivenství, které se mě děje, jjsem široce nezkoumal, proto není možné říci, jestli postihuje každého, nebo jde o vzácného motýla.
Balím se, že pojedu něco kutit na nové lodi Lodních novin. Už mám skoro vše v autě. Nakonec zamířím na zahradu do kůlny pro pracovní kalhoty. Jsou šedivé, ale to je vlastně naprosto nepodstatná informace, kterou můžete klidně zapomenout. tak jsem ji zapomněl.
Jak jsem pár kroků před kůlnou, mozek jede na plný plyn. Vaří se v něm otázka: „Proč jdeš do té kůlny, co tam budeš hledat?“
V hlavě je prázdno. Nohy ještě udělají posledních pár kroků. Nohy jsou OK, ale v hlavě už to není. Myšlenka se ztratila.
Bloumám po kůlně. Zrak těká kolem. Mozek se snaží něčeho chytit. Kotvu teď potřebovat nebudu a v této situaci mě nezachrání ani stará kosatka. Hromada lodních lan je skvělá, ale teď nevyužitelná. Fendry to také nebudou a kotevní řetěz už je jen pro vztek. A tady je radarový odražeč! Ale ten jsem hledal před týdnem…
Nezbývá, než se smířit s neúspěchem a zabalit to. Už sedám do auta, když jsou zapomenuté kalhoty vyvrženy vlnou z oceánu zmatku v hlavě.
Teď pozor. Vypnout motor, vyndat klíčky, vydat se na cestu do kůlny… Ale přitom se stále snažit držet kalhoty v popředí zájmu. Protože jinak to může skončit stejně. V autě a bez kalhot.
Toto je protivenství, které se mi děje. Obtížný hmyz v hlavě, se kterým je třeba stále bojovat. Nepříjemný protivník. Způsobuje, že se člověk dost naběhá. Jen zatím nevím, jestli je to jenom můj soupeř, nebo jde o široce rozšířený obtížný hmyz, který trápí lidstvo bez rozdílu, pohlaví, barvy kůže a sociální příslušnosti.