Pyrotechnika na lodi a její použití, 3. část
V minulé kapitole jsme se věnovali použití ručních nouzových pochodní, jako jedné z variant pyrotechnických nouzových signálů. Dnes navážeme další možností, která bývá běžnou součástí pyrotechnické sady na plavidle. Řeč bude o nouzové padáčkové raketě.
Stejně jako u předchozího článku se v první řadě doporučuje kontrola expirace, která je uvedená na obale. Dále je pak dobré se seznámit s ovládání daného typu.
Raketa má opět dva konce, jeden aktivační, druhý připravený pro výstřel. Některé modely dělají i víčka s rozdílnou strukturou, horní hladké a spodní aktivační hrubé, aby bylo možné je od sebe poznat i po tmě. Horní konec se zpravidla před aktivací nesundává, oddělá se jenom spodní část, kde se nachází aktivační mechanismu. Nejčastěji se setkáme s odtrhovacím lankem, který raketu aktivuje. Dále jsou pak na trhu různé otočné, nebo páčkové mechanismy. Vše velmi intuitivní.
Výstřel by se měl provádět vždy po větru a úhlem 45° při vyšší oblačnosti a úhlem 35° při oblačnosti nízké, aby se světlice neschovala v mracích. Po výstřelu vyletí pochodeň s padáčkem do výšky cca 300m a jasné světlo cca 30 000 candel, které hoří zhruba 40 vteřin, se pak na padáčku pomalu snáší dolů. Při dobré viditelnosti je padáčková raketa vidět na vzdálenost cca 30 mil, tedy zhruba 55 km.
Její použití již tedy není limitované tím, že mám zachránce na dohled. V optimálním případě by se vždy měly vystřelit dvě rakety po sobě, v určitém časovém intervalu, který není definován. Hlavní důvod dvou výstřelů po sobě je, že okolní lodě si mohou světlice všimnout až později a vůbec netuší, z jakého směru byla raketa aktivována. Zodpovědný pozorovatel si pak připraví dalekohled a náměrový kompas a čeká na vystřelení druhé rakety, která mu udá přesnější kurz k lodi v nouzi.
Závěrem je důležité upozornit, že padáčkové rakety by se v žádném případě neměli používat v případě, že očekávám přílet záchranářské helikoptéry.