Potěmkinovo loďstvo
Jeden tanker rozlomený ve dví, druhý poškozený se rozpadá na mělčině. Tisíce tun ropných produktů a mazutu v moři, jeden mrtvý, zasažené pobřeží, umírající mořské živočišstvo. Taková je bilance plavby ruských tankerů Volgoneft na otevřené moře.
K nehodě došlo v neděli. Bouře na Černém moři. Z Kerčského průlivu hrdě vyplouvá dvojice v Sovětském svazu úderníky vyrobených tankerů Volgoneft 212 a Volgoneft 239. Jeden poprvé vyplul v roce 1969, druhý o 4 roky později.
To byly doby… Tenkrát se plnily plány… Na 149 %!
Lodě byly ve skvělém technickém stavu. Každých 5 let přišel komsomolec s kýblem barvy a štětkou...
Ty doby, po kterých se mnohým stýská, jsou pryč. A lodě stále plují! Tedy… Pluly. Do neděle.
Z Azovského moře zamířily do Kerčského průlivu a na Černé moře. Bylo nevlídné. Vlny, vítr. Volgoneft 212 se nakláněl, vzpínal, sípal a skřípal.
Zkušený kapitán Volkov sleduje z můstku bouři. A příď lodě. Pohybuje se ve zvláštním rytmu. Chvíli. Pak se oddělí. Volkov nevěří svým očím. Jeho loď se rozmnožila dělením. Příď je pryč, míří k nebi, všude kolem černý mazut. To vypadá na konec dvě stě dvanáctky.
Dvě stě třicet devítka je na tom jen o málo lépe. Začíná se rozpadat jak tající ledovec, přestane pracovat motor, elektřina není. Vítr odnáší produkt kdovíkteré pětiletky na mělčinu. Tam pomalu padá za oběť vlnám.
Obě lodě celkem vezly téměř 9000 tun ropných produktů, které nyní způsobují zkázu. Na hladině, na pobřeží, v nedalekých močálech. Umírají delfíni i mořští ptáci. Smrt zasáhla severovýchod Černého moře.
Obavy ale nejsou na místě. Vladimir Vladimirovič lidu vzkázal, že k ničemu nedošlo, vše je v pořádku. A následky budou neprodleně odstraněny.