Osud nejkrásnějších jachet

Nudný svět pravidel  

Foto J Class

Americký pohár je nejstarší sportovní trofejí

Když v roce 1929 čajový magnát sir Thomas Lipton vyzval Američany k souboji o Americký pohár, byl to již jeho pátý pokus o zisk trofeje. Právě ten odstartoval novou éru lodního návrhářství, a tím i lodního soutěžení. Byla to doba, kdy se teprve rodila univerzální pravidla pro závody lodí, jimiž se řídily regaty na obou březích Atlantiku. Vzniklo pravidlo American Universal Rule. Britské jachty do té doby závodily podle International Rule, které zvýhodňovalo lodě s bermudským oplachtěním (dnes běžná konfigurace hlavní plachta + kosatka), ale omezovalo délku lodí na 48 stop. Američané chtěli, aby mohly závodit delší jachty, a tak rozpracovali pravidlo Universal Rule (původně z roku 1903) pro různé třídy označené písmeny abecedy. Tato pravidla navržená Natem Herreshoffem dovolovala prodloužení vodorysky a neměla omezení velikosti plochy plachet (na rozdíl od International Rule). Kompenzaci představoval větší výtlak a maximální ponor byl omezen na 4,6 m. Jachty J-Class byly nejlepšími návrhy v rámci Universal Rule. Lodě stavěné pro International Rule se sobě navzájem velmi podobaly, zatímco lodě odpovídající pravidlům Universal Rule se mohly významně lišit.

Vzniká J Class

Foto J Class

Sir Thomas Sopwith za kormidlem Endeavour

Několik v té době existujících jachet, Astra, Candida, White Heather II a Britannia, prošlo úpravami, aby vyhověly novému pravidlu a mohly závodit s třídou J. Nemohly však být klasifikovány jako pravé lodě J-Class. Těch bylo postaveno jen deset, v zásadě jen pro osm závodních sezón (a hlavně tři ročníky Amerického poháru) v letech 1930-1937. Pravidla J-Class určovala, že celková délka plavidla musí přesahovat 120 stop, délka vodorysky se musí vejít mezi 76 a 88 stop (24-26,5 m) a výtlak do 160 tun.

První lodě

Foto J Class

Ladné tvary trupu po opravě.

V odpovědi na Liptonovu výzvu Američané navrhli čtyři lodě třídy J-Class: Enterprise, Weetamoe, Whirlwind a Yankee. První dvě z loděnic Nata Hereshoffa, druhé dvě od Lawley & Son. Jako první byla na vodu 14. dubna 1930 spuštěna Enterprise a později také ona obhajovala držení poháru na západní straně Atlantiku. Whirlwind byla polokompozitní konstrukce (ostatní tři byly vyrobeny z extrémně drahé tobinovy bronze) a její testy slibovaly mnohé. Nakonec ji ale potkal rychlý konec – protáhly se její úpravy pro zisk certifikace Lloyd´s A1, a pohár tak obhajovala Enterprise. Jachta Whirlwind ale ukázala směr, pokud jde o oplachtění. Její zdvojení přední plachty pak používaly i další „jéčka“.

Shamrock

V ročníku 1930 byli Američané zvýhodněni – díky lepšímu finančnímu zázemí si mohli dovolit postavit čtyři lodě, zatímco Lipton nechal zhotovit jednu v loděnici Camper & Nicholson. Jejich Shamrock V ale byla vážnou vyzývatelkou. Než dorazila do Newportu, uplula tisíce mil a vyhrála 15 z 22 závodů. Enterprise a Shamrock V měly velmi podobné trupy, ale výrazně odlišné oplachtění. Enterprise byla osazena lehčí takeláží a plula mnohem lépe proti větru. Autoři britské lodi podcenili počet vinšen, jachtu podtaklovali, a tomu odpovídal i výsledek klání o Americký pohár 1930. Pátý a poslední Shamrock Thomase Liptona dostal výprask 4:0. Budiž však připomenuto, že na rozdíl od americké lodi pluje dodnes. 

Velsheda

Jako pátá, a druhá na britské půdě, byla postavena jachta Velsheda, jediná loď třídy J, která nevznikala pro potřeby Amerického poháru. Ocelová konstrukce se rodila v loděnicích Camper & Nicholson v roce 1933. Když před ročníkem 1934 hledal nový vyzyvatel sir Thomas Sopwith tréninkového soka pro svou Endeavour, ukázalo se, že proti skutečné vyzyvatelské lodi nemá Velsheda šanci.

Endeavour 

Foto F. Pace

V závodní formě

Autor návrhu jachty Endeavour Charles Nicholson, pro nějž to byla již třetí loď třídy J, ještě před samotnou stavbou říkal: „Bude mít docela normální trup, protože myslím, že je správné potlačit touhu experimentovat s formou. Bylo by to lákavé, ale raději to přenechám americkým designérům.“. Učinil tak a navrhl nejkrásnější jachtu třídy J, jejíž takeláž beztak vykazovala řadu inovací. Investor Sopwith experimentoval s ovlivňováním trimu stěžně na základě změřeného pnutí zadního stěhu a vyžadoval elektroniku pro měření síly a směru větru. Dodnes je řada lidí přesvědčena, že za porážkou lodi v ročníku 1934 bylo právě až příliš mnoho technických pomocníků.

Nejdražší J Class

Foto J Class

Do dnešních dnů jsou křivky lodí J Class nejkrásnější ze všech jachet

Mělo to být slavné britské vítězství. Jestliže výrobní cena Shamrock V se odhadovala na 30 tisíc liber, Endeavour měl stát půl milionu! Na souboj nejlépe připravená britská loď v dějinách se postavila „méněcenné“ americké jachtě Rainbow, postavené v Herreshoffových loděnicích za pouhých 100 dní. Jenže i s oněmi americkými inovacemi, jichž se Nicholson tolik bál. Rainbow měla hruškovitý duralový stěžeň, který mnohem lépe pracoval s proudem vzduchu přicházejícím od zdvojené přední plachty á la Whirlwind. Velká očekávání a velké finance za technické vymoženosti, to vše bylo v troskách. Rainbow vyhrála 4:2. Endeavour dosáhla jen druhého nejlepšího britského výsledku na západní straně Atlantiku a nejlepšího vyzyvatelského výsledku do úspěchu lodi Australia II v roce 1983. Nástupnická Endeavour II dostala v roce 1937 od amerického Rangera už opět tradičnější příděl 4:0.

Cesta na šroťák 

Foto Beken of Cowes

Endeavour ve chvíli, kdy byla nejblíže zániku.

Po účinkování v Americkém poháru Endeavour tři roky dominovala britské jachtařské scéně, než se v roce 1937 uvolnila z vleku při cestě přes Atlantik a ztratila se. Byla ale nalezena a 46 let měnila majitele. V roce 1947 byla prodána do šrotu a zachráněna pár hodin před plánovanou demolicí. V 70. letech seděla na dně řeky Medina na ostrově Wight. Pak byla za deset liber prodána a uvedena do plavby schopného stavu, aby do poloviny 80. let stála v zoufalém stavu bez kormidla, stěžně a kýlu na jižním pobřeží Anglie.

Nová éra

V roce 1984 se jachty zželelo realitní magnátce Elizabeth Meyerové, která sponzorovala masivní restaurační práce v nizozemské loděnici Royal Huisman Shipyard s rozpočtem 10 milionů dolarů. Nejnáročnější byl hned počáteční převoz chatrného trupu do Nizozemska. V loděnici se práce soustředily na návrhy a instalace nové takeláže, motoru, generátoru a mechanických systémů. Interiér dostal podobu odpovídající vysokému standardu doby. Jachta dlouhá 130 stop byla v původním lesku spuštěna na vodu v červnu roku 1989. Pod vlastními plachtami plula poprvé po 52 letech.

13 milionů

Zachránkyně lodi Meyerová ji v roce 2000 prodala za 15 milionů dolarů, v roce 2006 Endeavour putovala za 13 milionů do rukou Hawaiana Cassia Antunese. Jachta od svého znovuzrození často pluje a od roku 1999 se spolu se zbývajícími renovovanými „jéčky“, Velshedou a Shamrockem V, účastní závodů Antiqua Classics Regatta. Kromě nich se do závodu hlásí i další krasavice ze zlatého meziválečného období, upravené jako nepravé J-Class (Cambria, Astra, Candida) a tento karibský závod pravidelně láká velké množství diváků.
Kromě zmíněného závodu se Endeavour často potýká právě s Velshedou a Shamrockem V při jiných závodech, nebo je loď využívána jako symbol. Například při olympijských hrách v Pekingu stála v místě konání olympijské regaty. 

Zlatá doba J Class

Grafika Hoek Design

Lionheart

Třída J Class vznikla a závodila mezi válkami. Zlatá éra třídy ale přišla až v jednadvacatém století. Dnes pluje nejvíce jachet J Class v historii. Vedle původní trojice Shamrock, Velsheda a Endeavour to jsou moderní jachty postavené podle původních plánů. Dnes tedy můžete na moři potkat také jachty Ranger, Hanuman, Lionheart, Rainbow, Topaz a Svea. Připravují se ještě dvě jachty Yankee a jedna pod pracovním názvem J9.

Parametry Endeavour

Celková délka 39,47 m

Délka na vodorysce    26,87 m

Více najdete zde.

Jachty třídy J

Autor článku: Jan Kocman

Saona 47 Do bóry na gumáku