Jak se naučit zvládat náročnější situace
Jak zvládnout náročnější situace? Jak mít jistotu, že silnější vítr pro mě není překážkou? Jak se posunout znalostmi i zkušenostmi o úroveň výše?
Čtyři týdny na moři. Jsem už zkušený jachtař? Zkušený asi ne, ale mohu být výrazně zkušenější než většina ostatních. Záleží na tom, co mám za sebou. Na druhou stranu mohu mít za sebou 10 týdnů a nemusím umět nic víc, než se tak nějak dostat ven z přístavu a podobně kvalitně se do něj vrátit.
Deset letních týdnů mezi ostrovy v Chorvatsku může znamenat jen o málo více, než výlet všudypřítomnou kololodí. Nebo také ne. Když to bude 10 divokých jarních, či podzimních týdnů, mohu získat zkušeností na rozdávání.
Vzhledem k tomu, že nikdy nevíme, co nás na moři čeká, je dobré se ve svých dovednostech a zkušenostech posouvat stále dále. Jak to ale udělat a neriskovat? Možnosti jsou dvě. Jednou je získávání zkušeností v posádce pod vedením někoho zkušeného. Je to výborná možnost jen s jedním nedostatkem. Rozhodují za mě jiní. Výhodou je, že zkušenější jachtaři vám předají své zkušenosti a nemusíte se k nim zdlouhavě propracovávat. Tedy, pokud jsou sdílní… Nic nás ale nenutí do vlastních rozhodnutí, a to je to, co nám později chybí. Samotné rozhodování je velmi náročný proces. Navíc svá rozhodnutí musím být schopen obhájit…
Druhou možností je využít k získávání zkušeností vlastní plavby. Posouvat si plynule hranice. Mohu se samozřejmě do toho vrhnout po hlavě a když vítr sílí na 40 uzlů, statečně vyrazit. I když vím, že zatím jsem nikdy více než 20 nezakusil. Je to sice řešení, ale nejspíš se nebude zamlouvat ani vám, ani vaší posádce. Možná už s vámi k moři nepojede.
Důležité je, aby vám i při posouvání hranic zůstával dostatek sebejistoty a dovedností. Proto posouváme laťku podobně, jako při skocích do výšky. Po centimetrech. Zvládáme plavbu ve 4 Beauforta? Výborně. Předpověď hlásí maximálně 5, je to skvělá chvíle na to, abychom postoupili dále.
Připravíme sebe i posádku. Naplánujeme si trasu, připravíme alternativní cíle. Přístavy, do kterých budeme zajíždět v podmínkách, které nás téměř přerůstají, by měly mít bezpečný vjezd a měly by být dobře chráněné, aby náš souboj s živly nevyvrcholil tím, že nebudeme umět zajet do přístavu.
I když posouváme své hranice, stále jsme maximálně obezřetní. Nejde o to, vyzkoušet, co nezvládnu, ale co zvládnu. Posunout hranice, ne odstrašit posádku.
Jsme opatrní a šplháme po žebříku svých dovedností stále výše. Musí ale vždy jít o žebřík s masivními šprušlemi a nikoli o shnilé štafle, na kterých každý krok může skončit katastrofou.