I když je vše proti…
Závodní jachta Hebe V cestou na start regaty Rolex Middle Sea Race přišla nedaleko Ischie o lodní šroub. Celá věc vypadala ztracená. Propeler nebyl nikde k mání. Odhodlaný tým ale ukázal, že i nemožného může být dosaženo.
Přinášíme příběh z pera Alexandra Herdy.
Ten zatracenej šroub, co upadnul před Ischíi je na světě. Vypadalo to šíleně. Nejenže nebyl v Itálii, ale ani v Německu a nikde okolo. Jediným místem kde byl, bylo Dánsko, ale ti ho zase nechtěli poslat na svoje zastoupeni do Itálie s tím, že by to měli objednávat oni a standardně je dodací lhůta 5-8 dnů.
Libor Hošek našel Němce co to měli údajně skladem. Volal jsem i tam, ale skladem to jen ukazují na webu, ale realně objednávají u dodavatele Gori Dánsko. Musel jsem volat až obchodního ředitele Laarse z Gori Propeller.
Paralelně jsem sháněl přes Čínu alternativu, aby se případně dalo dojet alespoň na Maltu, než by dodali závodní sklopný šroub.
Nakonec po 39 telefonátech ve středu 11.10. od 13:00 do 18:00 a 15 mailech jsem všechny zblbnul, že poslali šroub přes Anglii a Dánsko, ale dokonce mi šla na ruku i ambasáda v Římě, že mi dala dodací adresu do Říma. Vyřešil jsem platby pres Zdeňka Jakoubka, preventivně jsem ve čtvrtek odjel z Ischie do Neapole trajektem, pak do Říma rychlovlakem (320 km/h).
Ještě večer to ale bylo furt v Dánsku. Tak jsme šli pěšky ke Colloseu, Forum Romanum, Pallatino a dali jsme si pravý Carbonara. Bomba.
Ráno na aplikaci jsem zjistil, že šroub přistál konečně v Ciampino Airport po strastiplné cestě z Koldingu v Dánsku přes Liege. Další úkol byl zkrátit cestu dodání. Proto jsme se asi po 30 telefonátech dostali na ,,Paulu z TNT“, která mluvila anglicky - protože jinak nikdo nechce a možná ani neumí anglicky. Paula dostala příkaz najít depo v Římě, odkud budou dělat převoz na adresu ambasády. Cíl byl, si to na depu vyzvednout a okamžitě jet na nádraží Roma Termini a chytit vlak do Neapole. Cesta z centra do depa: Metrem A na P. Mammolo a pak asi 10 stanic autobusem. Potom pěšky do logistického centra. V 10:40 jsem měl šroub v ruce. Zpátky jsme jeli ubrem na metro, a chytli jsme rychlovlak na Neapol v 12:53. Snaha byla chytit trajekt v Neapoli 14:30 ale přijeli jsme na nádraží o 5 min později. Cesta do přístavu trvá 20 min. Taxíkáře jsem tak zblbnul, že projel nádraží a přístav přes cargo zónu a vyhnul se tak zácpám ve městě vyplivnul nás přímo u trajektového mola. No a světe div se, trajekt měl zpoždění a čekal na nás.
V 15:40 jsme byli na Ischii. Fantastická cesta. Proste jízda. Šroub byl namontovanej Davidem hned po příjezdu (je skvělej a akční). Já mezitím šel zaplatit marínu. Dali mi 20% slevu a po té eskapádě kdy nás vtáhli neovladatelné do přístavu a dobrovolně mezi naši příď a molo vrazili oranžovej gumák, na kterém navíc seděl jeden ze zachránců, mi nezbylo nic jiného než jim dát piva a před přístavním managerem Vittoriem je pochválit. Oba mě objali a já si myslel, ze si dělaj legraci, ale byli holt srdeční. Celý rozhovor byl v italštině s anglickýmiu koncovkami. Ale o to nešlo :)
Vyrazili jsme v patek kolem 17:30 večer. Posilněni čtyřmi druhy pizz. Ve 20:00 jsem si šel před službou lehnout. Jako tradičně na moji službu s Davem fouklo 20 uzlů, a fakt se to rozjelo. Náklon 30°, rychlost pod 9 uzlů, vlny kolem metru, ale loď skákala na přídi tak 3 m. Byl jsem u kormidla skoro 3 hodiny a užil si to.
Teď se musíme dostat rychle k Sicílii a projet Messinou protože bouřky jsou na pravoboku. Stále se blýská a něco z toho může byt. Mě přibrzdí v Calabrii odkud letím v 11 hodin v neděli přes Řím domů.
Prostě si to užívám a mám velkou radost, že jsem trošku pomohl zorganizovat dodání šroubu, protože se šroubem se dá jet a vyhrát. Pomohl jsem Davovi platit tankováni v Janově a startovní nákup a pak tankování v Římě, kde nám dali čerstvého tuňáka, kterého David vykostil a jedli jsme ho syrového. Zbytek šel na pánev a do salátu.
Naučil jsem se tolik, co bych nevyčetl ani za měsíc z knížek. Baví mě kormidlovat, baví mě jezdit. To je mi už jasný.
Saša