Fourni, zapomenutý ostrov vraků
Ve východní části Egejského moře mezi ostrovy Samos a Ikaria leží turisty opomíjený ostrov Fourni. V dobách minulých od starověku až po novověk se jednalo o důležitou dopravní křižovatku, o čemž svědčí desítky vraků v blízkosti ostrova.
Ostrov Fourni je ostrovem rybářů. Atmosférou připomíná léta před nástupem turistického průmyslu. Neznamená to, že by zde turisté docela absentovali, ale ostrov si stále zachovává své příjemně ospalé kouzlo, bez prodejců cetek a korzujících davů.
Přístav
Foto Lodní noviny
Všichni zde žijí z ryb.
V hlavním přístavu na ostrově stává jen minimum jachet. Přístav je dobře chráněn před meltemi, ale je plný rybářských lodí. Není zde mnoho místa pro návštěvy. Navíc dno špatně drží. Ideální je, se vyvázat bokem na některou z rybářských lodí…
Taková alespoň byla situace v průběhu jara. Blýskalo se však na lepší časy. V jižní části přístavu přibylo nové molo, které vytvořilo krásný a bezpečný vnitřní bazén. V době naší návštěvy byl hotový, ale vyvazování bylo zakázáno. Přístav neměl kolaudaci a na papíry jsou Řekové psi. To se ví… Navzdory naléhání přes to nejel vlak. Museli jsem se přesunout k boku trajektového mola. Vítr nás sice odfoukával od mola, ale při meltemi mezi 15 a 20 uzly to bylo stání neklidné.
Místní slibovali, že kolaudace přístavu je záležitostí jen dnů, možná dokonce hodin. Všechno bude, říkali... Nový přístav by však neměl být určený pro jachty, ale pro místní rybářské lodě. Pro jachty zbyde uvolněný starý přístav. Jestli se tak už stalo, nevím. Ocenil bych informaci.
Dobré a levné ryby
Foto Lodní noviny
Restaurace Miltos u přístavu, kde mají vynikající a neošizenou rybí polévku.
Jestli hledáte jedno místo na své plavbě, kde si dát čerstvou rybu, pak tím místem je Fourni. Ryby tu jsou levné. V době naší návštěvy v restauraci stálo kilo ryby 20 euro. Navíc místní umí ryby udělat, když se jimi po staletí živí. Osobně jsem při návštěvě restaurace neměl příliš hlad, proto jsem si dal jen rybí polévku. Přinesli mi talíř nevábně vypadající tekutiny mléčně bílé barvy. Plavaly v ní čtvrtky brambor. Hlavou mi problesklo, že jsem si dobře nevybral. Vzal jsem lžíci a jedl. K mému překvapení šlo o jednu z nejlepších polévek, jakou jsem kdy jedl. Pak dorazil ještě jeden talíř. Na něm byly dvě ryby. Každá tak 25 deka. Maso k polévce…
Co se vína týče, na ostrov zatím nedorazily moderní postupy výroby tohoto moku. Domácí víno nám nabídnuté bylo spíše starořeckého typu. Nepříliš dobré, příliš sladké.
V městečku, které je při návštěvě větší, než se na první pohled zdálo, je několik menších obchodů. Slušně (vzhledem k očekávání) zásobených. Hlavní ulice je lemovaná morušemi, které místní zajímavě zastřihují. Vede na náměstíčko, kde se večer schází místní. Dá se tu posedět do pozdní noci.
Rozeklané pobřeží
Foto Jiří Pacák
Pohled na městečko z výšky.
Pobřeží ostrova je mimořádně rozeklané. Jižně od přístavu je celá řada zátok, ve kterých je možné kotvit. Jsou vhodné i pro podvodní rybolov. To byl zřejmě také důvod, proč se zde našlo tolik vraků. V posledních letech bylo v okolí objeveno na šest desítek vraků. Od antických, až po novověké. Ostrov poskytoval bezpečné útočiště. Ne každému se však podařilo úspěšně zakotvit.
Při silném meltemi je průliv mezi ostrovy Fourni a Thymaina poměrně bouřlivý a je třeba s tím počítat.
Ostrov je velmi příjemnou zastávkou na plavbě Egejí. Poplujete-li v jeho blízkosti, je škoda ho vynechat.