Dostalo nás bezvětří po startu…
Naše dvojice Pavel Roubal a Milan Koláček skončila na 8. místě v závodě Minifastnet. O průběhu závodu jsme mluvili s Milanem Koláčkem.
Osmé místo je sice daleko od medaile, přesto jde o úspěch našich barev. Již v první třetině závodu však bylo znát, že čelo startovního pole je pryč. Kde jste ztratili?
Ze hry o lepší umístění jsme vypadli již nedlouho po startu. Podařilo se nám sice odstartovat dobře, bohužel na méně výhodné straně startovní čáry. Tuto nevýhodu jsme dokázali dohnat a k mysu Cap de la Chevre jsme se dostali ve vedoucí skupině. Severovýchodní vítr za mysem lehal. S tím jsme počítali a drželi jsme se daleko. Přesto jsme se celá vedoucí skupina dostala do bezvětří. Z celé vedoucí skupiny však k nám přišel nový vítr jako poslední a naši soupeři nám ujeli. Navíc v Chenal du Four chytili stále ještě příznivý proud a naše ztráta bohužel ještě narostla.
To však bylo na začátku závodu. Dále již nebyla šance se přiblížit?
V podstatě ne. Kurz byl letos v podstatě přímý. Nebyla šance na taktiku. Bylo to o rychlosti. V takové konkurenci, jaká je na Minifastnetu, nemáte mnoho příležitostí dojet soupeře jen na rychlost.
Škoda. A jak ses cítil rychlostně za kormidlem Mini. Býval jsi přeborník, nyní si ale na Mini dlouho neseděl.
Ano, neseděl jsem na Mini přibližně dva roky a to se na projeví. Trvalo mi, než jsem se rozjel. Zpočátku jsem neměl cit pro jemný trim, který je třeba k využití potenciálu lodě na 100 %. Časem se to ale zlepšilo.
A jaké to je na Mini po zkušenosti z větších lodí?
Především mokré. Mokré a nepohodlné. To je to, co mě napadne hned jako první.
A jaký závod plánuješ nyní?
Na podzim bych měl jet na Figaru Middle Sea Race. Spolu s Pavlem Štolbou, který je majitelem ledě. Kvůli tomu jsem nyní trávil dlouhé dny úpravami lodě. Přidělal jsem karbonový čelen a udělal jsem ještě nějaké úpravy do handicapu. Tak uvidíme.