Daň za opuštění republiky
Když budeme chtít vyrazit na jachtu do Chorvatska, můžeme. Konečně. Rakušák nás nechá projet, Slovinec nemá s pandemií problémy. Chorvatovi stačí na hranicích crew list. Jen naši vás nakonec seknou přes packy za drzost cestovat. 14 dnů domácí vězení, nebo si zaplať test!
Taková je nyní situace. Ostatní uvolňují, my vedeme bitvu s nepřítelem, maskovaní hadrem na hubě. A budeme platit za to, že se netřeseme v kolenou před virem zalezlí za pecí. Jeď si, frajere, ale mi tě po návratu praštíme přes pracky.
A takhle mi si tu žijeme, jak říká český Maďar Zima.
Proč je tu tato povinnost, když Slovinec ani Chorvat nic takového nepotřebují a jejich země jsou na tom s koronavirem mnohem lépe, než Česká republika? Rakušáka se to netýká, protože zemi našich jižních sousedů musíme projet na jeden zátah, bez zastávky a bez dechu.
Rozděl a panuj
Co třeba proto, že u nás se vede permanentní předvolební kampaň? Státostrany se chtějí udržet u vesla, a proto není možné polevit v boji o duše? Virus, nevirus, hlavní je kaaampaň.
Již od doby, kdy se zrodila politika, platí „rozděl a panuj“. Koronavirus dává možnost ho aplikovat vrchovatě. V případě cest do zahraničí je to jasné. Je tu skupina těch, kteří nikam nejedou z toho či onoho důvodu. A pak jsou tu ti, kteří projevují nedostatečnou bázeň a chtějí vyrazit do nebezpečného světa za plotem. Do světa, který může ohrozit všechny u nás, jak nám už pár měsíců vtlouká do hlavy vrchnost.
Cestovatelé jsou nezodpovědní, sobečtí, nedostatečně uvědomělí, mají i v těžké době peníze na to, aby se vydali do světa tam venku. Jsou to individua, která je možné nenávidět. A tací si zaslouží být při návratu potrestáni. Proč by nemohli zaplatit za test, který ukáže, jestli se v cizině nenakazili? Přílišným liberalismem, individualismem, nebo koronavirem. To je jedno. Proč by nemohli zaplatit daň za vzpupnost? Proč neukázat, že moc nad lidem tu je a může kdykoli přitáhnout kohouty?
Je to další možnost, jak rozdělovat, jak tvořit třídní nepřátele. Kdo netrpí doma s námi, zaslouží si trest.
A to jsou praktiky, které v naší společnosti rezonují. Hadr přes ústa je uniforma loajality, zavřená hranice symbolem bezpečí. Ten náš chlívek je sice trochu zatuchlý a hašteřivý, ale jsme tu pospolu a nebojíme se. Hlavně ale neotvírejte dvířka, protože venku to sice voní a kvete, ale mohou tam být vlci.