Co řekl Milan Koláček o Transatu
Transat Quebec - St.Malo je jiný, než jsou ostatní závody přes Atlantik. Pluje se daleko na severu. Stačí start v Quebecu a čtyři dny probíjení se na volný oceán. V řece jsme museli bojovat se silnými proudy. Jednu chvíli s námi, ale již za pár hodin proti nám. To byla ohromná zkušenost.
Nebezpečný mořský život
U Gaspé a Newfoundlandu, kde jsme očekávali velryby, byl život v moři doslova cítit. V noci neuvěřitelné barvy fosforeskujícího planktonu. Kolem kormidel, v brázdě za lodí. Velcí delfíni a velryby. Do jedné jsem málem narazil. Vynořila se těsně před přídí.
Mlha
Následovalo několik dnů v silných mlhách, ve vlhku a zimě. Několik nocí nebylo vůbec vidět nejenom kvůli tmě, ale hlavně kvůli silné mlze. Nebylo videt na příd lodi, natož na vrchol stěžně. Voda měla u Newfoundlandu jen 6°C. To je mimořádně málo. Jen pro představu v cChorvatsku neklesá teplota moře pod 10°C. Přestože jsme jeli na zadoboční vítr, bylo extrémně chladno. Naštěstí jsem měl výborné oblečení, nebyl tedy důvod si na podmínky stěžovat.
Za kormidlem jsme se střídali každé dvě hodiny, autopilot jel jen výjimečně během manévrů, nebo za velmi slabého větru v noci.
Rychlý Atlantik
Přeplutí Atlantiku bylo takticky celkem jednoduché. Díky vysoké rychlosti lodi jsme byli schopni se udržet ve větru jedné tlakové níže téměř celou cestu. Bohužel to zároveň byla i trochu past, protože jsem se dostali do zadního větru, kde jsme museli halzovat, namísto zadobočního větru který měly lodě, které zůstaly daleko vzadu. Bohužel pro nás jim to pomohlo se k nám opět dotáhnout.
Spinaker
Bohužel jsme přišli i o nejvetší spinakr, který v tu chvíli byl nezbytný. Ve 24uzlech větru se roztrhl na dvě poloviny. To pro nás znamenalo spoustu práce navíc. A tedy i méně odpočinku. Nakonec i ztráta sil se podepsala na naší výkonosti. Bez spinakeru jsme ztratili skvělou pozici, kterou jsme si od startu udržovali.
Spinaker jsme opravovali několikrát. Plachta se roztrhla na jiném místě a také po celé své délce. Oprava přitom znamená, že celé opravované kraje plachty se musí nejprve umýt ve sladké vodě (kbelík s vodou, ve ktérem se plachta vymáchá). Následně musí uschnout. Den byla plachta rozvěšená uvnitř lodi a části v boxu motoru. Potom bylo nutné vše odmastit acetonem. Nakonec přišlo samotné lepeni. Velký spinaker má 180 m2, tedy několik hodin lepení. Plachtu jsme nakonec použili až při dojezdu do cíle.
Nasazení
Tempo, ve kterém jsme fungovali na palubě, bylo velmi intenzivní. Všichni tři jsme jeli na 100 % a únava se postupem času zvetšovala. Neustálé přeskládávání věcí v lodi stálo neuvěřitelné množství energie. To vše bylo ztíženo velkým nmožstvím technických problémů. Phil ostartoval projekt na poslendní chvíli. Loď koupil dva měsíce před startem závodu. Nebyla dva roky řádně udržovaná. U motoru nefungovalo chlazení. Při každém startování motoru jsme museli chladící vodu pomocí hadice z balastu uměle nasát. Baterie už nedrželi napětí. A další spousta drobností, které jsme nestále museli opravovat.
Cíl
Cíl byl pro nás bohužel smolný. Dostali jsme se do velmi slabého větru. V posledních 24 hodinách jsme byli velmi blízko jak stříbru, tak i sedmému místu. Kdokoli z vedoucího balíku mohl dojet za vítěznou Tales II. My jsme v silném protiproudu 3 hodiny kotvili na hloubce 40 metrů, abychom se neposunuli o 6 mil zpět.
Pocity a výkony
Užili jsme si velice rychlý závod. Naše maximum bylo 370 mil za 24 hodin. A pouhých 12 dnů na překonání téměř 3000 mil.
Byla to neuvěřitelná zkušenost. Jsem také moc rád že jsem mohl závodit na palubě s Adrienem Hardym, od kterého jsem získal mnoho cenných zkušeností.