Cit pro vodu
Vítr kolem 20 uzlů od zádě, oceánské vlny z boku a černočerná noc. Jak za takových podmínek zvládne nováček za kormidlem vedení lodě?
Vyplouvali jsme z Tenerife přes Atlantik. Na palubě jsme byli tři. Já, Kryštof a Honza. Kryštof už za sebou jeden Atlantik měl, Honza několik plaveb ve Středomoří, ale za kormidlo se nikdy nehnal. Pluli jsme na starém Oceanisu 390. Nebyla to povedená loď. Tato navíc v úpravě pro charterovou společnost Moorings měla ponor pouze 1,5 metru. Její stabilita byla srovnatelná snad jen s názorovou konzistencí Donalda Trumpa.
Měl jsem první hlídku, po mě měl nastoupit Honza. Vyplouvali jsme z větrného stínu Tenerife. Nejprve na motor, pak už v postupně sílícím větru. Vlny zpočátku žádné, později začaly přicházet z boku, jak se stáčely kolem ostrova.
Vítr zaďák, oceánské vlny z boku a těžce ovladatelná loď. To nejsou ideální podmínky pro začátečníka za kormidlem. Když přišel ke kormidlu Honza, zůstal jsem s ním. Sedl za kormidlo a po jediném vyostření z kurzu již přesně držel směr. Viděl jsem, že je to OK, ale raději jsem ještě zůstal v kokpitu. Stočil jsem se na podlahu a spal jsem. Když jsem se podruhé vzbudil, Honza už seděl opřený o reling na zádi, ruce roztažené po ocelovém lanku a na příčkách kormidla nohy. V naprostém klidu kormidloval nohami a zjevně s tím neměl žádné potíže.
Zeptal jsem se ho, jestli je vše OK a šel jsem si lehnout do kajuty. Honza vedl loď jako zkušený kormidelník. Ani náročné podmínky pro něj nebyly překážkou.
Měl cit pro vodu. Věděl, jak se loď chová, že má zpoždění, že se do ní opře vlna a teprve po chvíli zabere kormidlo. Zvládal všechno s naprostou jistotou.
Ačkoli byl Honza za kormidlem poprvé, na vodě toho měl za sebou hodně. Dlouhá léta dělal rychlostní kanoistiku na vysoké úrovni. Na lodi si odpádloval tisíce hodin. Cit, který získal, byl stejně užitečný na kánoi, jako z kormidlem námořní jachty. Lodě se nakonec chovají skoro stejně.