Brněnské nádraží: nový level
Daniel Vodička

Brněnské nádraží: nový level

Jedno z nejmagičtějších míst u nás (vedle dálnice D1 a nádraží MHD na pražském Smíchově) je brněnské Hlavní nádraží. Pokud jste se tam někdy v posledních 30 letech ocitli, dáte mi za pravdu.

Na úvod bych chtěl uvést, že nemám nic proti Brnu, ani jeho obyvatelům. Netrpím předsudky a sám mám v tomto městě dlouhou řadu vynikajících přátel (nejméně dva).

Když jste v posledních třech dekádách vylezli na nádraží z vlaku, čekal vás zaplivaný tunel, výherní automaty a pochybné existence rozdělující si na schodech pilulky systémem jedna tobě, jedna mě. Dále občerstvení, ze kterého šel strach a reklamy na escort servis a parádní zábavu v bordelu (jen 200 m). Svět se sice na přelomu tisíciletí měnil, ale exotika brněnského nádraží zůstávala zachována.

Vypadalo to jako skanzen v Rožnově. Zakonzervované, beze změny.

Nic není věčné. To jsem zjistil, když včera vlak do Brna zastavil v místě nazvaném Brno, dolní nádraží. Brněnská nádražní retro hra postoupila na vyšší level.  

Vylezete z vlaku, před vámi je plot, za plotem řady odstavených nákladních vagónů. Kde to sakra jsem?

Asi je třeba popojít. Můžete si vybrat. Pravá, nebo levá? Cedule žádné, zvolíte si směr. Byl špatný. Nástupiště končí, před vámi řeka.

Teď už je to jasné. Stačí se otočit a vrátit zpět. Projdete kolem něčeho, co by při troše dobré vůle mohla být železniční zastávka v Nasavrkách a ruiny něčeho, co mohl být sklad v době textilní revoluce. Jste na ulici, na které se potmě budete bát. Na druhé straně kontejnerové buňky s nápisem čekárna a o kus dál stánek velikosti poloviční trafiky. Kasa -  Regiojet.

Za kontejnery křoví a za nimi léta nesekaná louka vypadající jako rumiště.

Část ulice je ohrazena betonovými zátarasy proti teroristům. Dovedou vás k zadnímu vjezdu na autobusové nádraží Zvonařka. Když musíte vjezd přejít, málem vás přejede několik autobusů.

Překonáte překážku a před vámi již je jen ulice s cedulí Opuštěná. To jméno lže, protože tak dlouhou řadu aut nemáme ani ve špičce v Praze. Pět minut dýcháte produkty stojících dieselů a už je před vámi shoppingráj Vaňkovka.

To už jste téměř u cíle. Ještě 500 metrů a jste v dobře známém podchodu pod nádražím. Tam už se cítíte jako doma. Plakáty, mastná špína, escort servis. Tady už to znáte. Po schodech nahoru, tam už čeká šalina…

Brno!

 

Na horu