Astypalaia, Vathi a taverna, kde se sami obsloužíte
Připlujete na Astypalaiu, půjčíte si skútr a vyrazíte na severovýchod do zátoky Vathi. Nebo tam můžete zajet lodí. Tamní taverna je jiná, než jsou ty běžné.
Astypalaia je ostrov v Egeji, který je odevšad daleko. Vypadá jako motýl. Může tam dost profukovat meltemi. A návrat do Atén je v období letního větru mučivý pro sváteční jachtaře.
Skútr je nutnost
Tak jako všude jinde na řeckých ostrovech je motorka součástí jachtingu. Bez prohlídky ostrova na motorce jako byste tam nebyli. Před lety to byly dýchavičné padesátky. Dnes je stopětadvacítka standard a mnohde mají skútry ještě objemnější válec motoru.
Půjčení je věcí okamžiku. Přijdete, ukážete řidičák, Řek rukou vyplní lejstro, kartu si nevezme, protože se mu pokazil terminál, zaplatíte hotově a jedete. Vše funguje rychle a efektivně.
Pokud tedy nezačnete ukazovat prstem na oprávnění, jehož jste držitelem a nedožadujete-li se odpovědi na dotaz, jestli vaše licence je na konkrétní motorku platná. Pak si asi budete muset půjčit auto. Co nechci vědět, na to se neptám.
Cesta do Vathi
Foto Daniel Vodička
Má i vývěsní štít.
Půjčil jsem skútra s motorem jak čtyři pionýři a vyrazili jsme na výlet. Nejprve na jih od Chory a pak na sever. Na sever přes nejužší bod ostrova široký snad jen 100 metrů a dál po euroasfaltce kolem letiště až k zátoce Vathi.
Předpisový asfalt končí nad zátokou skokem na šotolinu. Prach a kamení nutí stáhnout plyn a hledat cestu, která neskončí pádem.
Objíždíte po severním břehu zátoku Vathi, cesta kolem staré polorozpadlé pece na vápno až k několika posledním domům na břehu zátoky. Bílé domy, nábřeží, mezi pacholaty uvázané torzo židle, která má ulehčit práci vyvazovači záďových lan, lehátka čekající na sezónu a hospoda, která se tváří jako sušárna velkého prádla. Otvírací doba na požádání, ale rozhodně ne později večer.
Obsluha? Samoobsluha!
Foto Daniel Vodička
Obsluž se sám.
Na přímý dotaz sedmdesátiletá žena přizná, že patro funguje jako restaurační zařízení, ryby má, tzatziki též, brambory na hranolky oloupá a nakrájí.
Je třeba si vzít notýsek, nadepsat stránku jménem a zapisovat si konzumaci. Vybrat si ještě čerstvou rybu v mrazáku, pití v lednici a vše zanést do účetnictví. Vybrané ryby majitelka nemovitosti odnese do kuchyně a zdůrazní nám, že jakmile zavolá jméno nadepsané v notýsku, musíme se dostavit k okénku a odnést si ze syrových potravin zhotovený pokrm. Dvakrát volat nebude.
V rohu restaurace sedí matka restauratérky. Je jí mnoho let, je zabalená proti zimě, má přísný obličej, v ruce hůl a sleduje televizi. A spí. Možná více spí, než sleduje. Vypadá, že na svém místě sedí léta.
Jednoduchá ryba, proč ne...
Foto Daniel Vodička
Dlouho nebylo jasné, jestli se paní matka hýbe.
Jídlo je jednoduché. Čerstvá ryba, chleba, porce hranolek („objednejte si všichni hned, já to kvůli vám nebudu dělat podruhé“). Jednoduché je ale často více než kdovíjaké finesy.
Po jídle jsme ještě vyslechli upomenutí, že by od nás bylo hezké, kdybychom nádobí odnesli ke dřezu. Jsme přeci mladší…
Navzdory značného zapojení samoposluhy, byla cena spíše vyšší. Byla to ale jediná taverna na konci silnice, jediná v zátoce. Cesta pro zásobování dlouhá. Možná to dělají ty čerstvé ryby, které jsou drahé…
Astypalaia je hezký ostrov a cesta do zátoky Vathi k taverně za to stojí. Zátoka je možná hezčí na mapě než v reálu, přesto by byla škoda do ní nezajet. Kotvení je tu bezpečné, kotva v bahně dobře drží. A pokud by se vám zdálo, že hospoda je zavřená, nebojte se vzít za kliku a zeptat se. Místní ženy jsou sice přísné, ale nic snad neudělají.