Vyhledat

Začátek podzimu na jadranském pobřeží Itálie (2. díl)
Martin Rohovský

Začátek podzimu na jadranském pobřeží Itálie (2. díl)

Podzimní plavba po západním pobřeží Jadranu může být zajímavou alternativou k již takřka chronicky známému pobřeží Chorvatska.

Vraťme se k včerejšímu článku. Terstský záliv byl posledním místem, kde jsme se setkali s viditelným pohybem jachet. Dále během plavby jsme potkali snad čtyři plachetnice a dvě motorové.

Protože předpověď počasí (Windy) ukazovala pro pondělí 24.9. silnou boru zasahující až k pobřeží Itálie a postupně se posouvající k jihu, zvolili jsme pro opuštění Terstského zálivu nedělní odpoledne s tím, že v noci bude téměř bezvětří a k ránu se dostaneme do slábnoucí bory, ve které budeme pokračovat od Istrie k italskému pobřeží a dále podle něj. Zde třeba říci, že šlo o první zkušenost s Windy a nebyla příliš dobrá. Nemohu hodnotit celkovou přesnost a úspěšnost jejich předpovědí, ale v našem týdnu nebyla vysoká.

Po startu jsme místo bezvětří v noci zažili vítr o síle přes 25 uzlů. Poté následovalo očekávané bezvětří, vystřídané nad ránem borou, kterou jsme plánovali nechat, dle předpovědi, zmizet směrem k jihu. Nezmizela, a tak jsme si užívali plavbu zadobočním kurzem ve větru o síle 30 uzlů směrem k italskému pobřeží. Postupně se stáčela na bočák a dál.

Původní úvaha byla, že i přes velké vlny bude bora u pobřeží slabá a my si užijeme super plavbu na boční vítr, podle jeho síly buď s genakrem nebo s code 0. Úvaha byla zcela chybná. Bora si pořád udržovala 30 uzlů.

 Co se týká italského pobřeží, tak jsme minuli Bibione, Caorle, Jesolo a samozřejmě vjezdy do benátské laguny. Přibližování k pobřeží a stáčení k jihovýchodu nám ukázalo nepříjemný fakt. Kurz na vítr nebyl boční, ale předoboční, místy i stoupačka. Na lodi o váze 1,5 tuny ve vlnách 2 m+ náhle vidíte, že jste tlačeni k pobřeží, bez šance se od něj odpoutat. To nás přivedlo ke špatnému rozhodnutí zamířit do maríny Porto Garibaldi severně od Raveny.

Rozhodnutí bylo špatné ze dvou důvodů. Vplout v boře do mělkého kanálu kolmému k pobřeží je riskantní. Na mělčině se vlny zkracují a lámou. Neubráníte se občasnému zaplavení kokpitu lámající se vlnou, nebo naražení do následující vlny po sjíždění z předešlé. Většina plavby probíhala ve skluzu a byli jsme rychlejší než vlny. Raději si nepředstavuji, co by se dělo v případě výtlačné lodě, kterou by vlny podbíhaly. V závěrečné fázi jsme museli jet čistý zaďák. Čínská halza by znamenala skončit v kotrmelcích, což by na hloubce čtyř metrů bylo fatální. 

Druhým důvodem bylo, že s přívěsným motorem 10 hp nemělo smysl se o vyplutí zpět na moře po dobu trvání bory pokoušet.  Byli jsme tedy nuceni strávit v Port Garibaldi den a půl až do středečního dopoledne, kdy bóra zeslábla. Tím byl náš plán v troskách.

Porto Garibaldi za delší návštěvu nestojí. Takové menší Caorle, na podzim již zcela opuštěné turisty a prázdné. Pokud vás ale baví procházky mezi opuštěnými paneláky a po dlouhých liduprázdných plážích kolem zavřených restaurací, tak doporučuji.  

Na horu