Strážci majáků
Bez této profese se ještě nedávno mořeplavba neobešla. Nezbytní po staletí… Doba se ale mění, zrychluje, automatizuje. S jedním z posledních strážců Peterem-Johnem Hannabusem se na jihu Afriky v Kapském Městě sešel Jiří Brožek u skleničky.
Jsi námořník? Nezapomínej na staré strážce majáků
Jsem strážcem majáku. Jedním z rodiny strážců. Můj děd - Bill Hannabus byl strážcem od od konce 19. století až do roku 1930. Je pochován v Port Nolloth. Můj otec, Babsie Hannabus a jeho bratr Charlie byli také strážci. Od konce druhé světové války až do roku 1970. Oba jsou pohřbeni na hřbitově ve West Banku, nedalko majáku Hood Point v East Londonu. Můj starší bratr je pohřben u majáku Danger Point. Jeho prostý hrob se stal turistickou atrakcí.
Otec se narodil na majáku Robben Island v roce 1911. Já na majáku Střelkového mysu v roce 1954 a můj nejstarší bratranec Trevor v roce 1945 na mysu Columbine.
Byl jsem strážcem majáku v sedmdesátých letech. Držel jsem služby podél pobřeží jako pobřežní pozorovatel. Koncem 70. let jsem se stal radiotechnikem. To byla doba, kdy byly majáky automatizovány společností 'Jihoafrické železnice a přístavy. Strážci už nebyli nepostradatelní.
Bird Island, Dassen Island, Robben Island a Diaz Point v Namíbii byly vzdálenými místy. Pouze tři strážci byli pověřeni hlídáním těchto míst v režimu 24/7. My - strážci - jsme viděli množství vraků kolem pobřeží a mnohdy jsme pomáhali při záchraně.
Některé stanice byly vybaveny signály do mlhy a jiné měly radiové spojení s loděmi. Poskytovali jsme zprávy o počasí - každé tři hodiny - a telefonicky je oznamovali nejbližším přístavům a letištím.
Dnes jsou na jihu Afriky jen 4 majáky, které jsou obsluhovány klasickým způsobem, tedy strážci. Ti brzy odejdou do penze... To bude definitivní konec zlaté éry strážců majáků…
Autor: Jiří Brožek