Jarním Atlantikem a Kaledonským kanálem kolem Skotska
Podle počtu inzerovaných plaveb začíná být Skotsko mezi českými jachtaři populární. Právem. Je to jedna z nejkrásnějších a nejdostupnějších oblastí pro náročnější jachting v přílivových vodách. Začátkem května jsme v tamních vodách upluli 734 mil, z Obanu, přes Hebridy, Shetlandy, Orkneje a vnitrozemský Kaledonským kanál zpět do Obanu.
Pro jarní plavby ve Skotsku máte možnost využít již zmiňované nabízené plavby, nebo zorganizovat plavbu vlastní. To byla i naše volba. Po důkladném prozkoumání skotského pobřeží a ostrovů jsme stanovili zamýšlenou trasu. Oban – jižní cíp vnějších Hebrid – St. Kilda – severní cíp Hebrib – Shetlandy – Orkneje – vstup do Kaledonského kanálu v Inverness – kanál – Oban. Dohromady zhruba 850 mil. Loď jsme zabukovali na první dva týdny května ve společnosti Alba Sailing, která sídlí v Dunstaffnage Marina zhruba 2 km od Obanu. Vybrali jsem Oceanis 46 jménem Raphy G s osmi lůžky v kajutách a 2 lůžky v salonu. Perfektně vybavená, pevná a rychlá loď s klasickým refováním hlavní plachty. Posádku nakonec tvořilo 7 lidí, se kterými jsme se znali z předchozích plaveb v Norsku, na Baltu, v Bretani a Chorvatsku.
Foto Ivo Půr
Raphy G vyvázaná na Kaledonském kanálu
Dopravu z letiště v Edinburgu do mariny jsme si sjednali na doporučení Alba Sailing u společnosti FSD. Po přebírce, vybavení lodi, několika ochutnávkách místních piv, pár gintonicích a vyhlášení rozpisu služeb vyplouváme druhý den časně ráno za drobného mrholení a slabého postupně sílícího větru směr Castle Bay na ostrově Barra. Po celodenní plavbě se ve dvě hodiny po půlnoci v městském zálivu vyvazujeme k přístavní bóji za stálého deště, mírného odlivu a větru o rychlosti zhruba 15 uzlů. Dopoledne pak vyrážíme na obhlídku města. Paradoxně k tomu, že během plavby máme v plánu navštívit skotské palírny a ochutnat všechny místní druhy piv, končíme výlet v cukrárně, která je jediným místem jevícím známky života v ospalém ostrovním městečku.
St Kilda nebude
Foto Ivo Půr
Skotské počasí
Přes oběd stahujeme nový GRIB s předpovědí a plánujeme přeplutí na St. Kildu. Podle předpovědi nás čeká zprvu stoupačka pod ostrov Barra a poté boční vítr o síle zhruba 30 uzlů, vydatný déšť a nízká viditelnost. To navíc pro cestu na Kildu i zpět. Po obědě vyplouváme do předpovědí slibovaných podmínek, po 12 mílích stoupačky a s vidinou neviditelné Kildy (dohled byl na moři zhruba 300 metrů) aktualizujeme předpověď a s celou posádkou probíráme varianty. Na St. Kildu se bez problémů dostaneme, ale následující dva dny bude mizerná viditelnost, a navíc by nás čekalo hodně neklidné kotvení v jediné možné zátoce, do které bude dva dny foukat vítr od 20 – 30 uzlů. Po krátké debatě měníme kurz na sever, měníme plachty na zadoboční vítr a bohužel se vzdáváme jednoho z hlavních cílů naší plavby. Míříme do Stornoway, „hlavního města“ vnějších Hebrid.
Po zhruba 100 mílích se v poledne následujícího dne už ve slábnoucím větru a dešti vyvazujeme k molu vnitřního Stornowayského přístavu. Stojí asi za zmínku, že máme nastavený systém dvoučlenných hlídek po 4 hodinách, kdy se hlídky prolínají po dvou hodinách vzhledem k našemu lichému počtu. Jedna ze tří dvojic, bez skippera, obstarává celý den kuchyň bez služby na palubě.
Plavba na Shetlandy
Foto Ivo Půr
Jižní cíp Shetland
Po obědě na lodi vyrážíme objevovat místní hospody, město a okolí. Čeká nás přeplavba na Shetlandy, zhruba 200 mil Atlantikem a předpověď nám neslibuje mnoho větru. Rozhodujeme se strávit noc v přístavu. Kolem poledne následujícího dne ve vrcholícím přílivu strkáme špici mezi místní rybářské lodě a dotankováváme nádrž s naftou. Obsluhu místního stojanu jsme si předem domluvili v přístavní kanceláři. Při tankování se na nás připlaval podívat místní přístavní tuleň. Vyplouváme v dešti proti větru a vlnám směr Shetlandy. Obtáčíme jihovýchodní cíp zálivu, taháme hlavní plachtu na 1 ref a genu, ve větru zhruba 22 uzlů se loď pěkně ustaluje ve vlnách a plavba může začít. Na palubě se střídají dvojice podle rozpisu, chlad zaháníme skotskou. V půli cesty jsme očekávali podle předpovědi úplné bezvětří. Vítr se ale střídavě objevuje o slušné síle 12 – 18 uzlů, dokola vytahujeme a balíme plachty. Za stříbrného mlžného úsvitu mezi nízkými mraky objevují útesy Shetland. Začíná kolem nás kroužit více buřňáku, terejů a papuchalků. Houpeme se na táhlých oceánských vlnách směrem k Lerwicku, potrvá to ještě celý den. Odpoledne se poprvé takřka po týdnu objevuje na obloze slunce, které si odpařilo úzkou škvíru mezi mraky. Navečer už jeho svit sílí a značí změnu počasí.
Pozdě večer se vyvazujeme v místním přístavu. Druhý den ráno vyrážíme do místního muzea a na odpoledne půjčujeme postarší Chrysler Voyager. Ve městě si dáváme oběd a v krásném slunečném odpoledni vyrážíme na jižní cíp hlavního ostrova, k nejstaršímu shetlandskému majáku. Cestou zpět se přes západní stranu ostrova stavujeme na nádherném písečném mostě mezi ostrovy. Večer vyrážíme do místního akvaparku prohřát se do sauny, vířivky a páry.
Orkneje
Vracíme půjčené auto, tankujeme a vyplouváme směr Orkneje. Rozfoukává se na slušných 20 uzlů proti, na první ref hlavní plachty a plnou genu stoupáme podél Shetland k jihu. Kolem jižního výběžku je oblast s velmi nepříjemným vlněním. Kormidlování dá práci. Točíme do kurzu k Orknejím, ustavujeme plachty na boční vítr a slušnými 7 – 8 uzly rychlosti uháníme dolů. Za chvíli máme na dohled Fair Isle a zhruba v šest hodin vplouváme do místního opuštěného přístavu. Rychle vyrážíme na obhlídku, míjíme místní ptačí observatoř a pokračujeme kousek do středu ostrova. Protože stále ještě svítí slunce, rychle se vykoupeme v moři, které má 8 °C. Vyplouváme při západu slunce, vítr o rychlosti 15 uzlů, plné plachty. Za svítání dosahujeme Kirkwallu na Orknejích. Strávíme zde bezmála dva dny. Polovina posádky vyzdvihuje zejména návštěvu destilérky Highland Park.
Následující den kolem poledne vyplouváme směrem k pevnině.
Kaledonský kanál
Po chladné noci, kdy na moři míjíme skotské vrtné plošiny, míříme doprovázeni delfíny k Iverness. Platíme za vstup do Kaledonského kanálu – podle délky lodě. Začíná střídavé komorování, čekání na mosty a klidná kanálová plavba. Odpoledne už plachtíme ve slabém větru po Loch Ness, střídavě nás doprovází slunečno a déšť. Navečer se vyvazujeme před komorovými schody ve Fort Augustus. Večer strávíme ve společnosti členů místního klubu Skotské královské legie. Původně jsme se domnívali, že jde o standardní pub. Usednout zde a popíjet však měli možnost jen členové klubu nebo jejich hosté. Jachtaři ze země bez moře („Vy ale nemáte moře?“ byla nejčastější otázka Skotů, když zjistili odkud jsme) se tak stali hosty místních dvou hráčů šachů.
Last call, spánek a ranní určení pořadí lodí do komor. Po přeplavení velké výletní lodi z vrchu kanálu plníme první komoru spolu s dalšími dvěma plachetnicemi a čtyřmi motoráky. Celkem sedm schodů vystoupáme za necelou hodinu. Půldenní plavbu po kanále a jezerech končíme před Neptunovými schody, sadou komor před vstupem zpět do moře.
Bohužel prší a tak vzdáváme myšlenku výstupu na nejvyšší horu Británie, Ben Nevis (1344), který se, ač na dohled, schovává v mracích. Ráno sestupujeme Neptunovy schody a dvěma menšími komorami se vracíme zpět do moře.
Opět v moři
Foto Ivo Půr
Průliv před Obanem
Raphy G zmenšuje ve slané vodě viditelně svůj ponor a my se vydáváme směrem k Obanu. Odpoledne strávíme krásným jachtingem na klidné hladině zálivu k Fort William. Doprovází nás společníci z kanálu, tři starší Skotové na 43stopé plachetnici Scrabble. Navečer kotvíme v Oban Marině na ostrově naproti městu Oban. Celý druhý den trávíme obhlídkou města a okolí a návštěvou místní destilérie. Navečer přeplouváme asi 4 míle do naší výchozí mariny.
Po bezproblémovém ranním předání lodi už na nás čeká mikrobus, který nás odveze zhruba 350 km do Edinburgu, vybíráme a rezervujeme hotel na booking.com, Edinburg Castle, doubledecker, fish and chips, stouty, cider, spánek, full scotish breakfast. Letiště Václava Havla Praha. Sbohem Skotsko, bylo to krásné.
Foto Ivo Půríce článků najdete zde.