První samostatná plavba aneb když se věci s...u
Sbíráte dlouho zkušenosti s ostatními, abyste konečně vypluli sami. A začnou se dít podivuhodné věci. Díky krásný a stručný popis toho, jak to také může na lodi býti našemu čtenáři Honzovi Štěpánovi.
První týden samostatného kapitánování. Na palubě mám dvě děti a rodiče, co jsou na lodi podruhé.
Před vyplutím vyzkouším bowthruster – zahoří motor. Pohoda, na thruster to nejede a naučili jste nás na kurzu přístavní manévry bez něj. Tak to umím díky Lodním novinám a kolena se mi kvůli takové drobnosti netřesou.
Foto Jan Štěpán
Došlo na opravu.
Kotvím krásně v zátoce, používám snubber a tak. Přijde nepředpověděná bouřka. Utíkám na taxi, to už se k lodi nemůže přiblížit. Zkontroluju zavřené kapsy skáču do vody. Akorát jsem zapomněl, že mám dioptrické brýle, které mě tak navždy opustily.
Nastartuji motor - pohoda. Vedlejší loď rozsvítí veškerá světla - nasedli na dno. Nastartuji dinghi - zachráním Holanďany, kteří ani nevěděli, jak nastartovat motor.
Před další bouřkou už včas najdu super místo, dávám kotvu. Rozbije se kotevní vratek. Vytáhnu 50 metru klikou. Jedu se přes noc uvázat ke kamarádskému katamaranu.
Při balení plachet se sekne rolfok. Tedy stáhnout genu. Znovu ji po opravě vyklikovat nahoru - jsem debil a nenavinul jsem si ten rolfok. Tak znovu, lépe a radostněji.
Jdu rozmontovat kotevní vrátek, mám na to celou noc. Pohár štěstí se očividně vyprázdnil a pohár zkušeností je već isto prazan.
To jste mi na kurzech neříkali, že je ten jachting úplná volovina.
Foto Jan Štěpán
Ale miluju to!
Ale miluju to!