Milan Koláček, ohromný úspěch i prostor na zlepšení
Milan Koláček zajel ve světové špičce 6. místo ve své prvním sólové regatě. Co řekl o závodu, kde jsou jeho slabiny, jaký je další program a co mu chybí?
Šesté místo v prvním sólovém závodě Class40. Bojoval jsi se větovou špičkou. Ohromný úspěch. Jak jsi to cítil v cíli?
Abych pravdu řekl, v cíli jsem měl smíšené pocity. Kdyby mi někdo před startem řekl, že skončím šestý, na dohled od medaile, bral bych to všemi deseti. Je to úspěch. Je to veliký úspěch, protože jsem s nejlepšími držel krok. Bylo v tom ale také zklamání. Poslední úsek do cíle byl čistý zaďák. Jelo se VMG a mě se stále nepodařilo s touto lodí na něj najít klíč. Zkoušel jsem vše, ale nenašel jsem správnou rychlost. A to bylo to zklamání. Protože třetí místo bylo na dohled. Už jsem ale mluvil s trenérem Tanguy Leglatinem a snad jsem k nalezení klíče blíže.
Jsi vynikající jachtař, ale v posledních letech jsi se spíše věnoval své firmě, která vyrábí kompozitové doplňky na lodě. Jak jsou na tom v tomto směru tvoji soupeři, jak dlouho jsou v Class40, kolik posledních let se věnují na 100 % offshore jachtingu?
Ano, je pravda, že poslední roky jsem se mnohem více věnoval firmě, která mě nejen živí, ale také pomáhá financovat závody. Již tři roky mě naštěstí podporuje firma Marina 21, díky jejíž pomoci jsem se mohl zúčastnit závodů Middle Sea Race, nebo jsem mohl závodit na IMOCE Prysmian. Tak jsem se udržoval alespoň jednou nohou uvnitř profesionálního světa. Proti ostatním je to ale málo. Ti, se kterými zde závodím, jsou profesionálové již mnoho let, mají za sebou týmy, které jim pomáhají. Jsou to ve srovnání s třídou IMOCA malé týmy, ale týmy. Závodník se věnuje jen závodění a tréninku. Nemusí připravovat loď na závod, nemusí ji po příjezdu do cíle uklízet a dávat do pořádku. V tomto se musíme jako tým posunout. Ale chce to peníze, to je základ. Mám věci, ve kterých vím, že se musím zlepšit, ale musím mít na to čas. Nemohu se místo tréninku a další přípravy věnovat servisu a přepravám lodě. Takové je ale současná realita. Zatím jsem na startu stále jako chudý příbuzný.
Máš za sebou Classe Mini, Figaro, IMOCA, loni jsi zvítězil v Rolex Middle Sea Race na First 36. Na kolik jiná je Class40 Yelcho, na které nyní jezdíš. Už novou loď znáš, už jsi si na ni zvykl? Co to vlastně obnáší, zvyknout si na ni na závodní úrovni?
Je pravda, že na loď si zvykám. Je to ale velký stroj, který je navíc prošpikován nejmodernější technikou, například nejnovějším autopilotem NKE s pokročilým softwarem řízení. To není jen zmáčknout START a STOP, je tam mnoho pokročilých filtráží, nejnovější software, 3D sensor, hi resolution procesor, kvanta nastavení. Část se nastavuje ve Windows, část pak na displejích, mnoho koeficientů, které určují, jak autopilot loď vede. To se mění s podmínkami, se stavem moře, s kurzem, který člověk pluje. V tom stále ještě cítím své nedostatky a chci se v tom co nejrychleji zlepšit. Jinak myslím, že loď poznávám velmi rychle, hlavně co se týče mechanické stránky, která je mi blízká. Loď byla velmi dobře postavená a vyladěná Corentinem Douguetem, Dále byla v rukou Nicolase d´Estais, který měl na to dobrý rozpočet. Já v tom chci pokračovat, udržet loď ve 100% stavu. A nejen to, chtěl bych ji i zlepšovat. Ozvali se mi dnes z Marc Lombard Design, že mají upgrade, který by bylo možné udělat přes zimu, aby byla loď na příští rok na Route du Rhum ještě lepší. Takové jsou tedy plány. Ale to je zase o financích. K tomu, aby člověk mohl šlapat na paty nejlepším, jako je Fabien Delahaye, je třeba mít srovnatelné podmínky. Toto už není třída, kde je možné vše zvládnout v amatérských podmínkách. Mám vytyčený cíl být příští rok na podzim na startu Route du Rhum skvěle připraven. A když mám cíl, věřím, že to tak bude. Dělám pro to vše.
Jak je na tom tvoje loď Yelcho v porovnání se soupeři?
Mluvíme sice o Class40, ale každá loď je jiná. Různé typy, jiní designéři. A nakonec, i když se jedná o lodě sesterské, tedy vyrobené z jedné formy (například Yelcho a Legallais, Eora…), tak některé už prošly modifikacemi. Náš design Lift 2 je například velmi dobrý na stoupačku, ale jiné lodě, například italské Musa, nebo lodě od Sama Manuarda, mají jiné silné stránky. Náš Lift 2 například vyžaduje mnohem intenzivnější trimování, ve změnách je nutné hned reagovat. V tomto směru například velmi rychlé a univerzální italské lodě Musa snesou více. Další silnou stránkou Lift 2 je plavba na bočák. Je široká, má vysokou stabilitu, více se chová jako katamaran. Na druhou stranu je plochá, a to je velmi znát na vlnách, jsou to strašné rány. Stále ji musím držet ve výrazném náklonu. Nevýhodou je plavba se spinakerem, kdy se přeci jen dokáže ve vlnách příď občas zabořit a pak letí přes palubu tuna vody a loď zpomalí. Proto jsou přídě některých lodí Lift 2 modifikované. Je to modifikace za cca 1,5 milionu korun.
Byl to tvůj první sólový závod v Class40. Sólo znamená využití autopilota. Kolik času jsi strávil za kormidlem ty a kolik autopilot?
Když bych to měl vyjádřit číslem, tak určitě 90 – 95 % času jel autopilot. Já jsem se věnoval trimu, správnému nastavení autopilota, volbě trasy. Jestli jsem řídil hodinu denně? Více asi ne.
Rozestupy mezi první desítkou byly minimální. Co za takové situace znamená poslední den a noc před cílem? Kolik jsi toho naspal?
Poslední den a noc už jsem nic nenaspal. Viděl jsem, že mohu bojovat o medaile, jel jsem na plný plyn. Bohužel se v závěru ukázala moje nevýhoda v plavbě VMG, o které jsem se už zmiňoval. Soupeři byli v těchto podmínkách rychlejší a musel jsem do toho dát vše, abych ztratil co nejméně. Proto je pro mě plavba se spinakerem VMG tím, v čem se musím co nejvíce zlepšit. Přitom dřív byl zaďák pro mě vždy silnou stránkou. Budu na tom pracovat.
Další závod, který tě čeká, je Fastnet. Je to doublehanded regata, nebo se jede s posádkou? S kým pojedeš?
Ano, další závod je Fastnet. Může se jet doublehanded, ale většina týmů pojede pravděpodobně s posádkou. Máme splněnou kvalifikaci na podzimní Transat, proto pojedeme také v posádce. Chtěl bych to využít a vzít na palubu fotografa Pavla Nesvadbu jako mediamana. Budou zajímavé záběry, videa, fotky. Půjde o 100 let Fastnetu, velká událost. Sám jsem jel závod již několikrát. Tentokrát budu na palubě s Pierrem Brasseurem, se kterým pojedu Transat a s Adrienem Hardym, se kterým jsme zpočátku trénovali a loď už zná. Díky Pavlovi Nesvadbovi bude možné veřejnosti přiblížit, jak vypadá takto velký závod v podání profesionální posádky. Startuje se již 26. července.
Máš před sebou minimum času na přípravu, na co se zaměříš nejvíce?
No, do startu jsou to necelé dva týdny. Loď se musí především přepravit do Lorientu, tam budou třeba vyřešit nějaké drobnosti a pak na start do Cowes. Na nic velkého nebude čas. Bude třeba jen udržet loď tak jak je, aby vydržela Fastnet. Opravy a úpravy plánuji od půlky srpna. Času ale bude stejně jen málo. Vše chci mít do půlky září hotové. Pak trénink a už v polovině října musí být loď v Le Havru připravená na start Transat Cafe d Or.
Za sebou velký úspěch, před sebou náročný zbytek sezony. Co ti nejvíce do zbytku sezony chybí? Co bys nejvíce potřeboval?
V tuto chvíli se budu muset soustředit na finance, abych mohl před Transatem zaplatit preparátora, který se bude starat o loď. Abych to nemusel dělat sám a mohl se více věnovat věcem, které pomohou zlepšit moje výkony na vodě. To je třeba informatika, nastavení autopilota, práce s navigačním programem Adrena. Nejde zvládnout vše, nemohu pracovat na lodi, trénovat a do toho se dále zdokonalovat. Den má jen 24 hodin. To je tedy můj cíl pro nejbližší dny a týdny.