Jak vyzkoušet, zda kotva drží
Stání na kotvě sólo v nádherné zátoce. Vzbudíte se do slunného rána, nikde nikdo, čistá voda, nádherný začátek dne. Jan aby to nebylo ráno po probdělé noci, kdy jste hlídali, jestli drží kotva. Nebo aby nešlo o probuzení na mělčině, když nedržela… Na to je třeba umět kotvit.
Mnohokrát jsme již psali, jak zakotvit. Dokonce to i učíme na kurzech, nebo je to součástí naší přednášky. Tentokrát se v článku zaměříme jen na zarytí kotvy do dna a její zkoušku.
Máme vhodné dno, vhodnou hloubku, vypustili jsme správné množství kotevního řetězu. A co dál?
Nyní je možné nechat loď snést větrem, pokud fouká a počkat, až se řetěz napne (když nefouká, pomalu napínáme řetěz na zpátečku). Poznáte to podle toho, že se jachta stočí přídí proti větru. Nyní zařadíme lehkou zpátečku. Nejprve jen první klap na řadící páce dozadu (první klap je terminus technicus Jiřího Pacáka pro zařazení zpátečky, bez přidání plynu). Jachta pomalu couvá a napíná kotevní řetěz. Jakmile je napnutý, plynule pomalu přidáváme. Přidáváme, 1500, 2000, 2500 otáček. To by mohlo stačit. Kotva drží.
Pokud byste se vypravili s potápěčskými brýlemi na dno, uvidíte, že je kotva ztracená v substrátu. Buď zmizela docela, nebo kouká jen kousek. Teď jste dobře zakotvení. Na takové pětačtyřicítce jste vyvinuli tah odpovídající 500 – 600 kilogramům. To by mohlo odpovídat 30 – 35 uzlům větru. Neznamená to přitom, že kotva nevydrží silnější vítr. My však o moc větší sílu nejsme schopni vyvinout.
Kotva by měla spolehlivě držet, pokud zůstanou podmínky stabilní. Nebojte se při testování kotvy za ni zatáhnout „vší silou“. Má-li povolit, ať povolí v této chvíli. Neřiďte se úvahou: „Raději za to nebudu moc tahat, aby se neutrhla.“ To je veskrze špatná úvaha.
I kdybyste měli kotvit na třikrát. Je to pevný základ pro klidnou noc.