Začátek podzimu na jadranském pobřeží Itálie (3. díl)
Od Monfalcone po Ravenu je pobřeží ploché. Z dálky vidíte pouze vyšší budovy, komíny, jeřáby atd. Od Raveny dále se stává kopcovitým až hornatým a skýtá příjemnější pohled. Bohužel zde začínají ropná pole, která se táhnou až ke Garganu. I když je pobřeží na pohled podobnější, i nadále postrádá členitost.
Z Port Garibaldi jsme pokračovali ve slábnoucíma a proměnlivém větru podél pobřeží. Na Windy byla předpověd na noc s větrem do 16 uzlů. Nakonec to bylo 28, ale aspoň cesta rychle ubíhala. Naší další zastávkou byla Pescara. Je zde velká marína s nepřehledným vjezdem – pokud se sem dostanete, držte se při vjezdu po pravé straně co nejblíže škaredě vypadající kamenné stěny. Na levé straně není voda.
Pescara je docela příjemné, neturistické, a tedy i koncem září živé město s bary, restauracemi, pizzeriemi a samozřejmě kavárnami. Naším favoritem se ovšem stala rybářská špeluňka hned za rybím trhem. Doporučuji ji minimálně všem milovníkům opravdu autentické atmosféry.
Dále jsme pokračovali ke Garganu a večer dorazili do městečka Termoli. Vjezd do maríny za tmy je nepřehledný kolem různých osvětlených i neosvětlených kůlů. Sobotu jsme strávili drobnými opravami lodě a méně drobnými opravami hlavní plachty. Také jsme vyrazili do města, které stojí za to. Návštěvu místa doporučuji.
V neděli jsme vypluli na souostroví Tremiti. U nás nepříliš známé místo s historickým opevněným opatstvím považují Italové za perlu východního pobřeží. Pravidelně sem jezdí trajekt z Termoli a nepravidelně motorové lodě z Vieste. Jedná se o součást národního parku Gargano. Kotvení je omezeno na několik málo míst.
Po krátké návštěvě Tremit jsme se vydali k Vieste. Přemýšleli jsme ještě o městečku Peschici, které je prý velmi malebné, ale nakonec jsme kvůli sílícímu větru zvolili jistotu ve Vieste. Je to pěkné historické i turistické městečko v srdci Gargana. Je zde velká marína, i když pro tranzit je přístupné pouze první molo.
Ve Vieste není možné se legálně odhlásit a opustit Schengen. Jak by se slušelo. Vyřešení situace záleží na každém individuálně. Nejsnazší je projevit osobní statečnost a dle toho s formalitami naložit.
Vieste jsme opustili v pondělí před polednem a příjemnou rychlou plavbou v postupně mírně sílícím jugu jsme zakončili náš italský týden. Po sedmihodinové plavbě jsme se museli rychle adaptovat na realitu Chorvatska při hledání místa na přenocování ve zcela přeplněném Visu.
Krátké shrnutí
Plavba po východním pobřeží Jadranu je zajímavá. Zavede vás do míst, která nejsou příliš daleko, a přesto jsou pro většinu neznámá. Mnozí dříve navštívili známá letoviska typu Bibione, Caorle nebo Rimini. Také spousta navštívila Benátky. Ale z lodě vypadají věci často úplně jinak.
Je pravdou, že severní část pobřeží je zcela plochá, ale díky rozsáhlým lagunám velmi členitá. V případě příznivého počasí můžete zakotvit prakticky kdekoliv na hloubce kolem pěti metrů nebo méně. Postupně k jihu se pobřeží zvedá, nicméně nenabízí žádné kryté zátoky a jste nuceni se uchýlit do maríny nebo přístavu. Je jich zde spousta a myslím že se nikdy nenacházíte více než deset mil od bezpečného přístavu. Na mnoha místech se můžete prostě uvázat mezi rybáře nebo mezi kůly a i v marínách zaplatíte cca. polovinu chorvatské nebo slovinské ceny. O kvalitě kulinářských zážitků není třeba pochybovat, a cenově je vše opět výrazně příznivější než na protějším pobřeží.
Co jsme ale považovali za nějvětší plus byl fakt, že koncem září je v Itálii prostě po sezóně. Do marín jsme až na výjimky přijížděli pozdě večer nebo v noci a nikdy nebyl problém z místem. Na druhou stranu si místo musíte najít sami, protože po páté hodině se zde žádný pracovník nenachází. Pokud je pro vás delší plavba podél pobřeží třeba z časových důvodů nevhodná, vřele doporučuji třeba týden mezi Terstem a Benátkami ( klidně na charterové lodi ze Slovinska). Pokud tuto variantu zvolíte a nebude se bát trochu prozkoumat benátskou lagunu, nebudete určitě zklamáni.