Waddenzee, Vlieland, Harlingen a tuleni
Ve čtvrté části seriálu Jirky Brožka o plavbě po holandském Waddenzee se tentokrát podíváme na ostrov Vlieland, do Harlingenu a na vlastnosti specifických lodí s plochým dnem.
Pobyt na Vlielandu
Protože jsme předchozí den strávili celý na moři, jsme natěšeni na „průzkum“ ostrova Vlieland. Jedná se sice o malý ostrov, ale nabídka různých aktivit je pestrá a rozhodně se zde člověk nenudí.
Vlieland je druhý nejméně osídlený západofríský ostrov. Na západě sousedí s ostrovem Texel a na východě s Terschelingem. Celkem žije na ostrově necelých 1100 obyvatel. Ostrov je okolo 12 kilometrů dlouhý a 2 kilometry široký, nejvyšším bodem je 42 metrů vysoká duna Vuurboetsduin. Východně leží malý neobydlený ostrůvek Richel, na kterém je možné pozorovat tuleně a řadu pro Waddenzee typických ptačích kolonií.
Odříznuti bouří
Tento ostrov je trvale oddělen od pevniny od roku 1287, kdy zasáhla Nizozemsko a severní část Německa přílivová bouře St.Lucie. Při rozsáhlých záplavách zemřelo až 80 000 lidí. Po mnoho století měl ostrov dvě vesnice, bohužel v důsledku pobřežní eroze v roce 1736 se druhá vesnice West-Vlieland ztratila v moři.
Příznivé kotviště
Kolem roku 1650 bylo na ostrově více než 400 domů, místní obyvatelé žili především ze zemědělství a rybaření. Obec v 17. století dále rostla kvůli velkému počtu lodí kotvících v závětří ostrova, které čekaly na příznivý vítr. Vlieland hrál důležitou roli při cestách těchto lodí, kdy jim poskytoval služby jako opravy a možnost zakotvit. V této době byl na ostrově též vybudován maják, který pomáhal průjezdu těchto lodím.
Válečná léta
Během druhé světové války byl Vlieland součástí německého Atlantického valu (pobřežní obrany a opevnění postavený nacistickým Německem v letech 1942-1944 podél pobřeží kontinentální Evropy a Skandinávie). Němci na ostrově postavili dvě protiletadlové baterie a rozmístili po ostrově více vojáků, než zde bylo obyvatel.
Dodnes se na severní pláži Vliehorse nalézají vojenské artefakty v podobě starých bojových vozidel pěchoty a tanků, které používá nizozemská armáda a NATO jako cíle pro cvičné střelby. O víkendu je možné se k torzům těchto tanků podívat.
Všudypřítomní cyklisté
Tento romantický ostrov se chlubí rozsáhlou sítí cyklostezek, které měří téměř 30 kilometrů. jsou zpevněné rozdrcenými mušlemi a nabízejí skvělou příležitost projet ostrov křížem krážem.
Vojenský Vliehors Express
Foto Jiří Brožek
Vliehors Express
My jsme se vydali na prohlídku ostrova bývalým bojovým vozidlem holandské pěchoty. Říká se mu Vliehors Express.
Tento vojenský autobus podniká výlety do západní části ostrova. Jedná se o pouhou písečnou pláň o rozloze 20 kilometrů čtverečních. Tato část ostrova bývá také nazývána Saharou severu. Na místě téměř vždy můžete vidět tuleně a také záchranářskou stanici, dříve útočiště pro topící se lidi, nyní muzeum vyplavených věcí z moře. Zde můžete obdivovat vše, co se na pláži vyplavilo, od cigaret po zprávy v lahvích. Dokonce i umělé zuby, které vypadly z úst člověka, jehož zastihla náhlá nevolnost na palubě kolem plující lodě.
Odpoledne jsme strávili ve vesnici odpočinkem, návštěvou muzea, nákupem suvenýrů a ochutnávkou výtečných ryb v místní restauraci De Lutine.
Tuleni
Foto Jiří Brožek
Obyvatelé místních písčin.
Druhý den ráno opouštíme přístav Vlieland. Fouká ze západu 25 uzlů a tak po opuštění maríny vytahujeme hlavasku a míříme na východ k úžině, která odděluje Vlieland od Terschellingu. K místu, které se jmenuje Engelschhoek. Zde máte téměř 100% jistotu výskytu tuleňů. Navíc nám fouká ze západu a jsme 3 hodiny před HW. Mohu si tedy dovolit lehce riskovat a doplout co nejblíže. Odměnou je nám nádherný výhled na tyto krásné „mořské psy“, jak jim Holanďané říkají.
Tuleně není tak těžké najít. Krásná příroda, čistá voda, prostor a klid mají na tato zvířata pozitivní vliv a dobře se jim zde daří. Vypadají velmi roztomile a zdá se, že mají ideální život. Polehávají a převalují se na pláži a užívají si slunce. Pravidelně plavou a jedí čerstvé ryby. Je to jen iluze. Denně naplavou až několik desítek kilometrů za potravou a jsou schopni plavat rychlostí až 7 km/hod.
Poměrně velká populace žije u pobřeží. Počet tuleňů kolem Waddenských ostrovů rychle roste. Přesná čísla samozřejmě nejsou známa, protože zvířata plavou tam a zpět. Jakmile se někde cítí dobře, do oblasti se rádi vrací. A jsou všude. Většina kolem Terschellingu, kde pohodlně leží na písčitých březích.
V holandských vodách se vyskytují dva druhy tuleňů. Tuleň obecný a tuleň šedý. Tuleň obecný je menší ze dvou, samci dorůstají maximálně do dvou metrů. Zvířata mají obvykle na šedé, tmavě hnědé nebo černé srsti tmavé skvrny. Hlava je vzhledem k tělu malá. Nozdry mají ve tvaru písmene V. Šedí tuleni jsou podstatně větší a mohou dorůst až do délky 3 metrů. Vyznačují se zejména přímým čenichem a rozevřenými nozdrami. Srst mají obvykle šedou, ale může být také tmavě hnědá a černá.
Tuleni se povalují ve skupinách, ale žijí osaměle. Matka se o své mládě stará krátce, asi čtyři týdny. V nebezpečí zachraňuje sebe, a ne své mladé. Zvláštností je, že tuleni se cítí docela dobře v přítomnosti lidí. Dnes jim totiž žádné nebezpečí od lidí nehrozí. Některá zvířata v moři zvědavě zvedají své hlavy a pozorují místní lodě. Na písečných ostrůvcích se scházejí do velikých kolonií. Odpočívají na slunci a vychovávají svá mláďata. Je proto zásadní, aby nebyly rušeni. Rušit je je přísně zakázáno.
Harlingen
Jakmile jsme se nabažili pohledů na tyto krásné savce, míříme do Harlingenu. Počasí se zhoršuje, fouká stále silnější vítr a my si kvůli mělčinám a kurzu musíme pomáhat motorem. V druhé části plavby do Harlingenu již nepříjemně prší. Těšíme se na prohlídku všem známého města. Posádka je tu již po několikáté. Navštěvujeme malebné uličky, obchod s holandskými sýry a také Noorderke – námořnickou hospodu. Zde si tradičně připijeme na zdar naší plavby a pomalu se chystáme na odplutí do zdymadla a zpět do Makkumu. Tím končí naše krásná plavba po Waddenzee. Je to jiný zážitek než plavba na plastové lodi.
Děkuji posádce za skvělou spolupráci a moc se těším na další plavby. Věrko, Pepíku, Jirko, Béďo, Jardo, Michale, Renčo, Janino, Aničko, Renatko, Viléme, Hynku a Jarmilo – díky vám všem za skvělé dny na moři.
ODLIŠNOSTI LODÍ S PLOCHÝM DNEM
Gaff rig – ráhnové oplachtění
Foto Jiří Brožek
Lodě s plochým dnem jsou pro Waddenzee typické.
Lodě s plochým dnem mají tradiční takeláž s ráhnovou hlavní plachtou. Hlavní plachta je připevněna ke stěžni lanem s „korálky“, které umožňují hladké a rychlé vytažení plachty a nastavení plachty ve směru větru.
S ráhnovým oplachtěním můžete jet prakticky jakýmkoliv kurzem – i na velmi ostrý protivítr. Tento systém je výhodnější pro vytahování plachty, protože nemusíte loď držet proti větru. Při vytahování hlavní plachty může být ráhno mírně vyloženo vně, takže vám plachta neflatruje. Hlavní plachta se na stěžni vytahuje na lanu opleteným dřevěnými korálky, což umožňuje hladké vytažení plachty.
Running backstay - pohyblivé zadní stěhy
Delší lodě s plochým dnem (od přibližne 15 m délky) mají velmi často pohyblivé zadní stěhy. Tyto stěhy plní důležitou roli pro stabilitu stěžně. Pokud je nepoužijete, nemůžete stěžeň zlomit, avšak pokud byste stěhy nepoužívali dlouhodobě, začne se stěžeň tvarovat náklonem dopředu a ztratí tak své vlastnosti pro efektivní plachtění.
Pohyblivé stěhy také umožňují lepší trimování lemu hlavní plachty, pokud je loď nastavena na kurzy velmi ostře proti větru.
Povolením stěhu na závětrné straně se docílí toho, že je možné ráhno vyložit do strany. To je velmi dobré pro plavbu na boční či zadoboční kurzy. Naopak stěh se utahuje na návětrné straně zejména v silném větru a na kurzech ostře proti větru.
Loď bez kýlu - malý ponor
Lodě s plochým dnem, které nemají kýl, ale mají více méně plochý či zakulacený trup pod vodoryskou, jsou ideálními loděmi pro plavby v mělkých vodách Waddezee. S lodí s plochým dnem můžete bez problémů „nasednout“ na mořské písečné dno. Pokud s touto lodí manevrujete v přístavu či při nižších rychlostech, musíte počítat s mnohem větším snosem než u kýlových lodí.
Postranní kýly
Pro plachtění na kurzech proti větru jsou lodě vybaveny postranními spouštěcími kýly, kterým se říká anglicky leeboards. Tyto kýly jsou vždy používány na závětrné straně lodě a mají důležitý význam v tom, že zabraňují snosu lodě, podobně jako kýl u kýlové plachetnice.
Výhodou je variabilní ponor – sami si můžete nastavit ponor kýlu vzhledem k síle větru. Pokud plachtíte na zadoboční či zadní vítr, nepotřebujete využívat postranní kýly, přesto se doporučuje kýl malinko zanořit z důvodu snadnějšího ovládání a manipulace s lodí. Čím více budete loď směřovat na kurzy ostře proti větru, tím více budete leeboards spouštět.
Stabilita lodi
Stabilitu plachetnice plochým dnem určuje také šířka lodi. Jednoduše řečeno, čím je loď širší, tím je stabilnější. Vliv na stabilitu má ovšem také těžiště postranních kýlů, výška stěžně, apod. Další výhodou šířky lodí je to, že širší loď poskytuje komfortnější interiery. Taková loď je ideální loď pro rodinnou dovolenou. V lodích naleznete vždy velký vnitřní prostor. Další výhodou je to, že lodě se méně naklánějí, a to i v silném větru pod plnými plachtami. Plachtění je tak pohodlnější pro rodiny s dětmi než u kýlových lodí.
Hmotnost lodi
Plachetnice s plochým dnem jsou obvykle těžší než kýlové jachty. Výtlak plachetnic
s plochým dnem činí 10 a více tun. Vyšší výtlak znamená klidnější chování lodě při plachtění i při ostrých stoupačkách. Lodě s plochým dnem jsou těžší než kýlové jachty a mají větší setrvačnost. Toto je částečně dáno právě jejich hmotností, a také proto, že jsou více citlivé na boční vítr a snadno driftují. Vezměte vítr v úvahu a používejte postranní kýly s rozmyslem, abyste zabránili nechtěnému stáčení lodi a snosu.